čolek karpatský

.
Lissotriton montandoni 
.
synonymum: Triturus montandoni
 
.
Carpathian Newt,   Karpatenmolch,   Triton des Carpathes,   Mlok karpatský, 
Trazska karpacka,  Triton karpatskij

 

Omlouváme se, stránka je v základní verzi, podrobná se připravuje...

 pro více informací o druhu navštivte jiné stránky - viz Podobné stránky dole na této stránce

 

Popis:
.
Podobný čolku obecnému (Lissotriton vulgaris). Tělo čolka karpatského má nahoře hranatý průřez díky podélným kožním lištám. Hřbetní kožní hřeben samců je nízký – pouze v podobě hrany. Ocas zakončen vlákenkem.
Malý čolek s celkovou délkou kolem 10 cm. Zbarvení hřbetu je od červenohnědé po tmavé olivově hnědé, téměř černé, se středním světlem proužkem. Hřbet a boky jsou s tmavými skvrnami a tečkami. Břicho je oranžové, beze skvrn. Samec nemá v období rozmnožování výrazný hřeben, tak jako jiné druhy čolků. Tvar těla je na "průřezu" hranatý díky kožním lištám. Na konci ocasu je výrazná špička, přecházející ve vlákno.

•  Popis snůšek a larev níže v sekci Rozmnožování  

.
Pohlavní rozdíly:
.
.
.
.
Sezónní rozdíly:
.
.
.
.
Možnosti záměny:
.
.

 


 
Rozšíření ve světě:
.
Země výskytu: Česká republika, Polsko, Rumunsko, Slovensko, Ukrajina.
 
                                                                                                                                 Zdroj: AmphibiaWeb
.
.

 
Rozšíření v České republice:
.
Čolek karpatský obývá nejčastěji submontánní, lesní prostředí. Těžiště jeho výskytu v ČR se nalézá ve výškách 500–1000 m n.m. 
 

     Zdroj: AOPK ČR. Nálezová databáze ochrany přírody (citace viz níže).

 

 
Obývané biotopy (prostředí):
.
Tento druh zřejmě nemá zcela vyhraněné nároky na rozmnožovací stanoviště. Upřednostňuje však drobná vodní tělesa typu kaluží a tůní bez přítomnosti ryb. Není pro něj zřejmě důležitá dostatečná potravní nabídka ve vodě. Naopak důležitý je pro něj zřejmě alespoň částečný zástin vodní plochy, čolci karpatští se totiž často rozmnožují i v hodně zastíněných vodních tělesech.
Čolek karpatský se rozmnožuje obvykle ve vodních tělesech s přítomností vodní vegetace a často i bez ní. V ČR se tento čolek rozmnožuje v různých tůních, požárních nádržích, koupalištích, menších rybnících, jezírkách v lomech, v zatopených příkopech a také v kalužích na lesních cestách. Poměrně často k rozmnožování využívá kaluže vzniklé aktivitou divokých prasat.
 
foto biotop š 470
Foto Aneta Mašterová
.
.
Roční a denní aktivita:
.
Dospělí čolci buď ještě během jara nebo nejpozději začátkem léta vodu opouštějí. Dospělci i nedospělí jedinci se v průběhu roku zdržují v různých typech suchozemských biotopech, zejména v lesních. Ukrývají se na např. pod kameny, pod kůrou živých stromů i jejich torz, padlým dřevem, v mechu a norách savců. Čolek karpatský je z našich sedmi druhů čolků nejvíce terestrický. Prokazatelně migruje na vzdálenosti 1–1,5 km radiálně směrem od vodní nádrže. Je to dáno patrně jeho adaptací na svažitý terén úbočí, kde se nalézá převaha lokalit s jeho výskytem (v takovém terénu je výskyt stojatých a trvalejších vodních ploch omezen).
Na začátku podzimu čolci migrují k zimním úkrytům. Čolci karpatští zimují zejména v zemních úkrytech, a to v puklinách skal, opuštěných norách hlodavců, sklepích apod., výjimečně však i na dně vodních nádrží zahrabáni v detritu či bahně.
.
.
Potrava:
.

.
.
.
Nepřátelé (predátoři):
.
.
.
.
Obranné chování:
.
.

 


 
Rozmnožování:
.
Na jaře, přibližně od poloviny dubna (závisí na nadmořské výšce) se dospělci vyskytují ve vodě, kde se páří a kladou vajíčka. Z vajíček se zhruba po dvou týdnech líhnou larvy živící se planktonem a zoobentosem. Přibližně po dvou až třech měsících se proměňují v malé čolky, kteří opustí vodu a žijí na souši podobným způsobem jako dospělí čolci. Na málo úživných a výše položených lokalitách dochází k proměně larev až v následujícím roce.
 
foto rozmnož š 450
 
.
 
 
.
Popis snůšek (Maštera et al. 2015)* :
.
Vajíčka jsou kladena jednotlivě. Buď jsou zabalena do lístků vodních rostlin, nebo jen jednoduše nalepena na vodní vegetaci, spadané listí či jiné předměty ve vodě. Vajíčka jsou nápadně menší než u „velkých“ čolků a zřetelně dvoubarevná. Horní polovina je většinou hnědá, spodní polovina bělavá až žlutavá.
Průměr vajíčka 1,5–2 mm, s rosolovitým obalem 2–3,7 mm (Nöllert & Nöllert 1992).
Možnost záměny:
- s vajíčky ostatních „malých“ druhů čolků a čolka horského;
- od vajíček čolka horského prakticky nerozlišitelná v případě, kdy je spodní strana zbarvena do žluta; v případě bělavé spodní strany vajíčka téměř nerozlišitelná od vajíček čolka obecného a hranatého, ale ti mívají vajíčka trochu menší
Období výskytu: obvykle od května do června, méně často i v dubnu 
.
.
Hlasové projevy:
.
U ocasatých obojživelníků nejsou klasické hlasové projevy jako u žab. Ozývají se pouze velmi tichými zvuky např. při chycení predátorem - jen tiché obranné a únikové hlasy.

.
Larvální vývoj, pohlavní dospělost, věk:
.
.
 
 
.
Popis larev (Maštera et al. 2015)** :
.
Malé larvy, vzhledově mezi čolkem obecným a čolkem horským. Ploutevní lemy relativně nižší, světlejší než u čolka horského, s pravidelným jemným světlejším žlutozeleno-černým mramorováním (síťovitou strukturou). Nikdy nemá černé zakončení lemů na ocase (zcela tmavou špičku ocasu).
Horní ploutevní lem při bočním pohledu dosahuje směrem dopředu na začátek trupu (někdy až za hlavu). Oba okraje ploutevních lemů často probíhají směrem dozadu ± rovnoběžně, na konci náhle přecházejí v tupou špičku. Vždy bez koncového nitkovitého přívěsku.
Prsty na všech končetinách jsou krátké a relativně tlustší. První prst přední končetiny nepřesahuje polovinu délky druhého prstu (Nöllert & Nöllert 1992).
Rozestup nozder je roven vzdálenosti mezi nozdrou a okem nebo je menší. Podélný průměr oka je větší než rozestup nozder a také větší než vzdálenost oka od nozdry (Lác 1968, Baruš & Oliva 1992, Nöllert & Nöllert 1992).
Zbarvení trupu larev je obvykle okrově hnědé, žlutohnědé až hnědé, někdy se zelenavým nádechem. Břicho je světlé, bělavé. Na bocích mají larvy obvykle 2 řady světlých skvrnek nad sebou. Obvykle je přítomen méně výrazný tmavý pruh táhnoucí se od nozdry k oku.
U starších larev (těsně před zahájením metamorfózy – stadium 18 dle Watson & Russell 2000) jsou obvykle přítomny různobarevné pruhy na rozhraní boků a hřbetu s řadou velkých světlých skvrn u hřbetu. Tato kresba je výraznější než u čolka hranatého a čolka obecného.
Celková délka těla je do 40 mm.
Možnost záměny:
- zejména s larvami čolka obecného, případně se světlejšími larvami čolka horského a teoreticky i s larvami čolka hranatého (prakticky je ovšem vyloučen společný výskyt čolka hranatého a karpatského – viz mapky rozšíření);
- larvy čolka obecného a čolka hranatého mají ploutevní lemy buď neskvrnité, nebo jen jemně nepravidelně skvrnité, nikdy ne mramorované; na bocích mají 1–2 řady světlých skvrnek; ploutevní lemy mají obvykle pozvolně sbíhavé;
- larva čolka horského má ploutevní lemy obvykle výrazně nepravidelně žlutozeleno-černě mramorované, často s černým zakončením; na bocích může mít maximálně 1 řadu světlých skvrnek.
Období výskytu: obvykle od června do září, méně často i v květnu; larvy dosti často přezimují do dalšího roku (Zavadil et al. 2011)
 

 
*   Popis vajíček a snůšek platí převážně pro snůšky čerstvé, krátce po nakladení. Tuto fázi vývinu lze vymezit zjednodušeně obdobím od jejich nakladení po úplné rozrýhování vajíčka (dokud je vajíčko ještě kulovitého tvaru a není zřetelný zárodek).
.
**   Popis larev platí převážně pro vybraná vývojová stádia, v nichž jsou larvy obojživelníků dobře určitelné. Zjednodušeně lze u čolků a  mloka tato stádia vymezit tímto popisem: od larev s dobře patrnými základy zadních končetin a zároveň téměř s plně vyvinutými předními končetinami až po larvy s plně vyvinutými předními i zadními končetinami a stále ještě neredukovanými, plně vyvinutými keříčkovitými žábrami. 

 


 
Ohrožení:
.
Druh ustoupil především v důsledku změn vodního režimu v krajině jako jsou: odvodňování luk a hlavně lesů, regulace potoků a zatrubňování drobných vodotečí, přeměna podmáčených podhorských a horských luk na louky kulturní nebo jejich proměna v pole atd. Velmi významným problémem pro čolky karpatské je absence narušení půdy (disturbancí), ať už pastvou nebo jinými způsoby, vedoucí k degradaci ploch a rychlejšímu zazemňování tůněk. Negativní vliv na čolky má též chemizace v lesnictví, opravy, zpevňování a asfaltování lesních hlinitých cest a úpravy lesních cest a svážnic v cyklostezky a odvodňování příkopů podél silnic a cest. Obecně lze shrnout, že čolci trpí jednak zánikem biotopů, jednak bevhodnými zásahy do biotopů. Problémem může být v menší míře také nešetrné rybářské obhospodařování rybníků a jiných nádrží s výskytem druhu (nevhodné rybí obsádky) a zarybňování jezírek v lomech..
.
 
Ochrana:
 
Čolek karpatský je druhem, který na lokalitách svého výskytu nemůže dlouhodobě prosperovat bez provádění pravidelných nebo alespoň občasných managementových zásahů, které by měly mít alespoň občas podobu disturbance. Při péči o biotopy je nutné se zaměřit jak na vodní biotopy, tak na suchozemské biotopy a zimoviště, není možné management směřovat jen na jeden z těchto typů biotopů (to platí pro všechny obojživelníky).
Významná je pro čolka karpatského na každé lokalitě přítomnost malých a mělkých tůní v raných fázích sukcese a navazující biotopy s malým podílem vegetačního krytu (drnu).
Optimální rozmnožovací nádrž by měla být menší velikosti, s významným podílem mělčin a jen s minimálním podílem vegetace. Tůně je vhodné udržovat spíše v ranějších stádiích sukcese, čolci totiž více zarostlé tůně téměř nevyužívají.

Obecně je nutno na všech lokalitách čolka karpatského provádět a zajišťovat následující opatření:

A.  udržovat vodní biotopy pro rozmnožování čolků trvale bez ryb
B.   udržovat místa rozmnožování ve vyhovujícím stavu – částečná či úplná obnova vodních biotopů minimálně jednou za 5 let, nezpevňovat lesní cesty s významem pro čolka karpatského, případné občasné probírky dřevin v břehových porostech vodních těles
C.   udržovat suchozemské biotopy v okolí místa rozmnožování ve vyhovujícím stavu, a to včetně zimovišť – lesy v okolí vodních biotopů udržovat jako přírodě blízké s bylinným podrostem (preferovat jehličnaté a smíšené lesy); občasné prořezávky dřevin na nelesních stanovištích; známá zimoviště zachovávat; občasné disturbance s narušením povrchu půdy; celkově zajistit na lokalitách nabídku co nejvíce různých typů biotopů s převahou lesních stanovišť a udržovat dostatečnou nabídku potenciálních míst k zimování
D.   podporovat čolky novými biotopy pro rozmnožování – hloubení nových tůní vhodných parametrů (vytvořit na lokalitách síť vhodných rozmnožovacích nádrží)
E.   podporovat čolky novými místy pro úkryt a zimování – na předem vytipovaných místech v lokalitě je vhodné ponechávat na hromadách dřevní hmotu z prořezávek, nejlépe proloženou drny a pokosenou trávou; ponechat občas pokácený strom k zetlení na místě apod.
.
Údržbu požárních a jiných nádrží s výskytem čolka karpatského je nutné skloubit s ročním cyklem čolků a jejich ekologickými nároky. Především není vhodné provádět zde žádné zásahy v dubnu až září, ovšem nutné je individuální posouzení každé konkrétní lokality před zásahem. Staré a nepoužívané požární nádrže a koupaliště by neměly být likvidovány ani zaváženy.
Na lokalitách čolka karpatského je vhodné provádět občasné disturbance povrchu, a to jak vodního tak suchozemského prostředí. Vhodná je pravidelná obnova tůní či kaluží pojezdem vozidel (mimo období rozmnožování) a narušování a strhávání drnu v okolí tůní (bagrem, buldozerem, ručně, jízdami vozidel).
Pro čolka karpatského je v lesích důležitá přítomnost nezpevněných lesních cest s kalužemi v co největším rozsahu. Není tedy obecně žádoucí zpevňovat lesní cesty, zejména pak ty, kde se tvoří kaluže se stojatou vodou. Naopak žádoucí je vytvářet nové nezpevněné cesty napříč lesními porosty. Je také nutné nezasypávat a nezarovnávat vyjeté koleje vznikající při těžbě pojezdem a zapadáním vozidel. Tyto na pohled nevzhledné koleje jsou po naplnění vodou pro čolky velmi důležité a jejich vznik by měl být v lesích podporován. Stejně tak je v lesích žádoucí jakékoli narušení povrchu půdy pohybem těžařské techniky. Po těžbě by tedy neměl být plošně upravován povrch do předchozího stavu. Jako vhodné lze hodnotit odstraňování některých stromů včetně kořenového systému a ponechání v tomto místě obnaženou půdu. S tím souvisí i žádoucí ponechávání vývratů stromů s volnou obnaženou částí půdy, není příliš vhodné vrátit kořenový systém po rozřezání zpět.
 
Vhodné parametry nově budovaných tůní pro rozmnožování čolka karpatského jsou:
velikost od několika dm2 do 100 m2 s maximální hloubkou do 80 cm a průměrnou hloubkou do 40 cm, alespoň na polovině plochy tůně by měly být mělčiny do 30 cm hloubky. Tůně by měly být vždy neprůtočné, budované buď na místech s vyšší hladinou spodní vody nebo s předpokladem dobrého plnění srážkovou vodou během sezóny. Uložení zeminy v okolí tůně je i žádoucí, protože často může zeminou dojít k překrytí drnu u tůně a vytvoření navazujícího obnaženého povrchu bez vegetace.
Místo pro tůně, které mají sloužit k rozmnožování čolka karpatského, by nemělo být zcela osluněné, alespoň částečné zastíněné dřevinami je důležité. Vhodné je vždy na lokalitě budovat více tůní rozdílných parametrů, s rozdílnou mírou oslunění (osluněné tůně by měly být ve výrazné menšině). Tůně nesmí být využívány k chovu ryb ani do nich ryby nesmějí být nasazovány.
 

 Podrobněji o vhodné péči o biotopy našich obojživelníků najdete v sekcích Ochrana obojživelníkůOhrožení obojživelníkůBiotopy obojživelníků a Jak pomoci obojživelníkům.

 
foto péče š 470
Foto Jaromír Maštera
.
Kategorie ohrožení a ochrany:
.
ČR:  dle Červeného seznamu 2017 = kriticky ohrožený druh; dle Červeného seznamu 2003 = kriticky ohrožený druh 
        (sudetská populace, ohrožený (karpatská populace); 
        současné ohrožení 2018 = kriticky ohrožený druh; zákonná ochrana (Vyhláška 395/1992 Sb.) = ohrožený druh
EU:  druh příloh II a IV (sm. 92/43/EHS) = vyžadující přísnou ochranu a vyhlášení území zvláštní ochrany (Natura 2000)
 

 
Další fotografie čolka karpatského:
.
.
.
.
.
Videa (Youtube):
.
           
..
.

.

Poznámka:

Texty na této stránce projdou ještě jazykovou úpravou a budou dále doplňovány. Finální podoba stránky bude k dispozici 1.1.2020.
 
 

 
Hlavní použité zdroje:
...
AOPK ČR: Nálezová databáze ochrany přírody [online databáze]. publ. 2012 [cit. 2018-06-13], dostupné na: <http://portal.nature.cz>

Arnold E. N. & Ovenden D. (2003): Reptiles and amphibians of Europe. – Princeton field guides, Princeton & Oxford.

Maštera J., Zavadil V. & Dvořák J. (2015): Vajíčka a larvy obojživelníků České republiky.- Academia, Praha.

Nöllert A. & Nöllert C. (1992): Die Amphibien Europas. Bestimmung, Gefährdung, Schutz. – Kosmos Naturführer, Franckh-Kosmos Verlags, Stuttgart.

University of California: Amphibia Web [online], publ. 2000-2018 [cit. 2018-06-13], dostupné na: <http://amphibiaweb.org>

Zavadil V., Sádlo J. Vojar J. [eds.] (2011)Biotopy našich obojživelníků a jejich management. – Metodika AOPK ČR, Praha.
 

 
Podobné stránky:
.
 
 
Překlady a úpravy textů (Popis až Larvální vývoj): Aneta Mašterová

 

|  nahoru na stránku  |


Obojživelníci České republiky

obojživelníci     ochrana obojživelníků     amphibia     amphibien     management     žáby     obojživelníků     obojživelníky     čolci     mlok     ropucha     kuňka     čolek     rosnička     skokan     blatnice     tůně     tůň     mokřad     amphibians  obojživelníci     ochrana obojživelníků     amphibia     amphibien     management     žáby     obojživelníků     obojživelníky     čolci     mlok     ropucha     kuňka     čolek     rosnička     skokan     blatnice     tůně     tůň     mokřad     amphibians  obojživelníci     ochrana obojživelníků     amphibia     amphibien     management     žáby     obojživelníků     obojživelníky     čolci     mlok     ropucha     kuňka     čolek     rosnička     skokan     blatnice     tůně     tůň     mokřad     amphibians

 

TOPlist