čolek velký

.
Triturus cristatus
 
.
Great Crested Newt,   Kammolch,   Triton crêté,   Mlok hrebenatý,
Trazska grzebieniasta,   Triton grebenčatyj

 

Omlouváme se, stránka je v základní verzi, podrobná se připravuje...

Současný text zatím převzat zejména z publikace: Maštera J. & Mašterová A. (2017): Obojživelníci Vysočiny. - Pobočka ČSO na Vysočině.

 pro více informací o druhu navštivte jiné stránky - viz Podobné stránky dole na této stránce

 

Popis dospělců:
.
- velikost samců do 16 cm, samic až do 18 cm, spíše však menší
- kůže je hrubě zrnitá; prsty na nohou i nohy mají oranžovočerné
- zbarvení svrchní strany bývá tmavě hnědé až černé, často s tmavými skvrnami, výjimečně mají světlý podélný pruh na hřbetě; na hlavě a na bocích mívají bílé skvrnky (zejména samci)
- břicho je většinou oranžové až žlutooranžové s velkými tmavými skvrnami, někdy spojenými v černé plochy
- samci mají v době páření výrazný vysoký zubatý hřeben na trupu i ocase (u kořene ocasu rozdělený) a mají výrazný stříbrný nebo světle modrý pruh na ocase; mimo období páření hřeben u samců chybí a jsou velmi podobní samici; samice mají oproti samcům oranžovou spodní stranu ocasu

•  Popis snůšek a larev níže v sekci Rozmnožování  

.
Pohlavní rozdíly:
.
.
.
.
Sezónní rozdíly:
.
.
.
.
Možnosti záměny:
.
.

 


 
Rozšíření ve světě:
.
Země výskytu: Rakousko, Bělorusko, Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Gruzie, Chorvatsko (?), Německo, Itálie, Lotyšsko, Lichtenštejnsko, Litva, Lucembursko, Maďarsko, MoldavskoNizozemsko, Norsko, Polsko, Rumunsko, Rusko, Srbsko, Slovensko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko, Ukrajina, Velká Británie.
 
                                                                                                                                 Zdroj: AmphibiaWeb
.
.

 
Rozšíření v České republice:

Čolek velký je druhem nižších a středních poloh. Těžiště jeho výskytu v ČR se nalézá ve výškách 200–800 m n. m.

    Zdroj: AOPK ČR. Nálezová databáze ochrany přírody (citace viz níže).

 

 
Obývané biotopy (prostředí):
.
- vyskytuje se většinou do nadmořské výšky 1000 m, v ČR spíše do 800 m n. m.
- upřednostňuje alespoň trochu zastíněná stanoviště, často se vyskytuje v lesích a lesních mokřadech
- k rozmnožování využívá spíše větší vodní plochy s mělčinami a vodní vegetací (větší tůně, rybníky, technické nádrže atd.), zásadní je pro něj dostatek potravy a menší nebo nejlépe žádná rybí obsádka
- vyhledává alespoň zčásti zastíněné vodní plochy, často se vyskytuje i ve více zazemněných a zarostlých vodních biotopech
 
Čolek velký se rozmnožuje v různých rybnících, tůních a jezírkách v různých lomech,  pískovnách, na výsypkách, v zatopených příkopech podél cest, závlahových kanálech, požárních nádržích a umělých či přírodě blízkých koupalištích. Obecně preferují velcí čolci k rozmnožování hlubší a větší vody než malé druhy čolků. Velké druhy čolků jsou také více vázány na vodu než malé.
Vodní tělesa vhodná pro úspěšné rozmnožování čolků velkých musí splňovat tyto základní podmínky: musí v nich být dostatečná potravní nabídka (drobní bezobratlí), dostatečná nabídka míst pro kladení vajíček a úkrytů (vegetace) a malé zastoupení predátorů (ryby). Velikost vodního tělesa vhodného pro rozmnožování by měla být minimálně 50 m2, s maximální hloubkou 1-1,5 m (vhodné jen na části) a průměrnou hloubkou do 50 cm. Zastínění vodního tělesa pravděpodobně není limitující faktor, pokud dřeviny břehových porostů nezakrývají vodní plochu tak, že zde není možný rozvoj žádné vodní makrofytní vegetace a dochází k nadměrnému zazemňování nádrže opadem a kyslíkovým deficitům. Obvykle je limitní hustý zárůst břehů dřevinami z 80-90 procent. Optimální vodní těleso vhodné k rozmnožování je bohatě zarostlé vodní makrofytní vegetací a bez rybí obsádky. Ukazuje se, že nejvýznamnější faktor ovlivňující úspěšné rozmnožování čolků velkých je právě přítomnost rybí obsádky. Přítomnost většího podílu vodní makrofytní vegetace není vždy zcela nutná, čolkům např. v umělých nádržích bez ryb stačí k nakladení vajíček i malý podíl vodní vegetace, resp. příbřežní měkké vegetace nakloněné nad vodní hladinu a zasahující do vody. Jako významný negativní faktor pro úspěšné rozmnožování čolků velkých se v současnosti projevuje také vysazování mysliveckých neboli polodivokých kachen.
 
foto šířka 470                                       
Foto Aneta Mašterová
.
.
Roční a denní aktivita:
.
- řada jedinců tráví poměrně velkou část roku ve vodě
- mimo období páření žije zejména v různých mokřadech (často poblíž vodních ploch), většinou ne ve zcela otevřené krajině
- zimování údajně částečně ve vodě, ale většina jedinců na souši, zejména hlouběji v zemi např. mezi kořeny stromů
.
.
Potrava:
.
- zejména vodní i suchozemští bezobratlí živočichové - měkkýši, korýši a různý hmyz; dále také larvy obojživelníků, zejména pulci
- larvy jsou stejně jako dospělci dravé a žerou především různé drobné vodní bezobratlé živočichy
.
.
Nepřátelé (predátoři):
.
.
.
.
Obranné chování:
.
.

 


 
Rozmnožování:
.
- období páření a kladení vajíček trvá u nás obvykle od března/ dubna do května, výjimečně i června
- samice klade většinou do 400 vajíček za sezónu; vajíčka lepí a balí jednotlivě do lístků vodních nebo do vody zasahujících rostlin
- vývin larev pak probíhá cca od května do srpna, někdy až do září; výjimečně mohou larvy přezimovat
 
Na jaře (v nižších polohách již od března) se čolci velcí vyskytují ve vodě, kde také dochází k páření a kladení vajíček. Z vajíček se zhruba po 1–2 týdnech, v závislosti na teplotě vody, líhnou larvy, které se živí planktonem, drobnými bezobratlými, zoobentosem apod. Po třech až čtyřech, někdy více měsících larvy metamorfují a opouštějí vodu. Dospělí čolci setrvávají ve vodě (v tzv. vodní fázi života) přibližně čtyři až pět měsíců (myslí se tím celá populace, nikoli jedinci).
Čolci velcí opouštějí vodní biotopy převážně v létě (červenec-srpen) a žijí zbytek roku v suchozemských biotopech (tzv. terestrická fáze života) – a to v různých mokřadech, na loukách, lučních ladech, pastvinách, zejména však v lesích s bylinným podrostem, apod. Čolci v těchto biotopech vyhledávají k úkrytu zejména vlhká místa pod kameny, padlým dřevem, v mechu a v zemi. Jejich akční rádius (vzdálenost putování od místa rozmnožování) je běžně cca do 500 m, ale zaznamenán byl výskyt i více než 1000 m od rozmnožovacího biotopu. Většina populací čolků velkých zimuje v zemních úkrytech: puklinách skal, sutích, vývratech stromů, opuštěných norách savců, ve sklepích apod., menší část populací může zimovat i ve vodě, na dně zahrabána v bahně a detritu.
 
foto šířka 450
 
 
.
 
Popis snůšek (Maštera et al. 2015)* :
.
Vajíčka jsou kladena jednotlivě, většinou do záhybů listů vodní vegetace (zejména trav), tj. jsou „zabalena“ do listů. Vajíčka jsou velká, jednobarevná, bílá, bělavá až žlutavá.
Průměr vajíčka 2–3 mm, s rosolovitým obalem 4–5 mm.
Možnost záměny:
- od ostatních druhů čolků (horský, obecný, hranatý, karpatský) lze vajíčko poměrně snadno rozlišit – u těchto druhů čolků jsou totiž vajíčka vždy dvoubarevná a celkově menší.
Období výskytu: obvykle od dubna do května, méně často i v březnu a červnu
.
Poznámka: Snůšky i larvy tří druhů "velkých" čolků jsou si velmi podobné, prakticky morfologicky nerozlišitelné. Proto jsou popisovány stejně. Popisy jsou vytvořeny podle druhu Triturus cristatus.
.
.
Hlasové projevy:
.
U ocasatých obojživelníků nejsou klasické hlasové projevy jako u žab. Ozývají se pouze velmi tichými zvuky např. při chycení predátorem - jen tiché obranné a únikové hlasy.

.
Larvální vývoj, pohlavní dospělost, věk:
.
.
 
.
 
Popis larev (Maštera et al. 2015)** :
.
Velké larvy s vysokými ploutevními lemy, s nápadnými velkými tmavými skvrnami na lemu a bíle „poprášenými“ okraji lemu (nápadné i při pohledu shora). Horní ploutevní lem při bočním pohledu dosahuje směrem dopředu až na začátek trupu (těsně za hlavu).
Ploutevní lemy na ocase přecházejí plynule v dlouhou protáhlou až nitkovitou špičku.
Prsty na končetinách jsou velmi dlouhé a tenké. První prst přední končetiny přesahuje vždy polovinu délky druhého prstu (Nöllert & Nöllert 1992).
Rozestup nozder je roven vzdálenosti mezi nozdrou a okem nebo je menší. Podélný průměr oka je menší než rozestup nozder a je roven vzdálenosti oka od nozdry (Lác 1968, Baruš & Oliva 1992, Nöllert & Nöllert 1992).
Zbarvení trupu larev je obvykle okrově hnědé, žlutohnědé, zelenohnědé až zelenookrové, později hnědé až černohnědé s olivově zeleným nádechem. Břicho světlé, často až bělavé. Bez světlých skvrnek na bocích a tmavých pruhů od nozder k očím.
Starší larvy (těsně před zahájením metamorfózy – stadium 18 dle Watson & Russell 2000) jsou robustní, často nápadně tmavší než mladší stadia, s méně skvrnitými a méně průhlednými žlutozelenými lemy, kratšími prsty na končetinách (ale stále delšími než u ostatních čolků) a s nápadnými žeberními rýhami na trupu. Žeberní rýhy jsou výrazné zejména u čolka dunajského.
Celková délka těla je až do 10 cm.
Možnost záměny:
- od ostatních druhů čolků snadno rozlišitelné larvy;
- tmavší larvy lze teoreticky zaměnit s larvami mloka; larvy mloka však mají tělo zploštělé spíše dorzoventrálně, na bázích všech končetin mají při pohledu shora zřetelnou světlou skvrnu, jejich ocas končí tupě, zaokrouhleně, ploutevní lemy jsou nízké, horní ploutevní lem dosahuje jen do zadní třetiny trupu, rozestup nozder je větší než vzdálenost mezi nozdrou a okem a starší larvy mívají na těle vytvořen typický žluto-černý vzor; výskyt larev mloka je obvyklý v tekoucích vodách (drobných, chladných vodních tocích)
Období výskytu: obvykle od května do srpna, méně často i v dubnu a září

Poznámka: Snůšky i larvy tří druhů "velkých" čolků jsou si velmi podobné, prakticky morfologicky nerozlišitelné. Proto jsou popisovány stejně. Popisy jsou vytvořeny podle druhu Triturus cristatus.

 

 
*   Popis vajíček a snůšek platí převážně pro snůšky čerstvé, krátce po nakladení. Tuto fázi vývinu lze vymezit zjednodušeně obdobím od jejich nakladení po úplné rozrýhování vajíčka (dokud je vajíčko ještě kulovitého tvaru a není zřetelný zárodek).
.
**   Popis larev platí převážně pro vybraná vývojová stádia, v nichž jsou larvy obojživelníků dobře určitelné. Zjednodušeně lze u čolků a  mloka tato stádia vymezit tímto popisem: od larev s dobře patrnými základy zadních končetin a zároveň téměř s plně vyvinutými předními končetinami až po larvy s plně vyvinutými předními i zadními končetinami a stále ještě neredukovanými, plně vyvinutými keříčkovitými žábrami. 

 


 
Ohrožení:
.
- příliš intenzivní péče o krajinu, zarůstající mokřady
- vysoké rybí obsádky v rybnících, vysazené kachny, nedostatek vhodných menších vodních ploch
 
Čolek velký ustoupil především v důsledku změn vodního režimu v krajině a změn v hospodaření v krajině. Velkým problémem je pro něj zejména zarybňování jezírek v lomech a pískovnách a vesměs nešetrné rybářské obhospodařování rybníků (vysoké rybí obsádky a s tím spojený úbytek litorálních porostů a nedostatek potravy, špatná péče o vodní plochy, nešetrné odbahnění se zahlubováním). Problematická je také likvidace drobných vodních ploch v krajině (zavážení odpadem a zeminou, rekultivace lomů a pískoven a podobné zásahy), dále odvodňování luk a lesů, a také regulace potoků a zatrubňování drobných vodotečí.

Čolek velký je poměrně odolný vůči zarůstání mokřadů, ale jen do určité míry. Dlouhodobá absence jakékoli péče v krajině mu tak jako jiným obojživelníkům nevyhovuje, stejně jako příliš intenzivní péče o zemědělské pozemky. Dále jej negativně ovlivňuje nadměrné používání biocidů v zemědělství a lesnictví a příliš intenzivní lesnické hospodaření s jehličnatými monokulturami. Obecně lze shrnout, že čolek velký trpí jednak zánikem biotopů (i přirozeným absencí péče) a nevhodnými zásahy do suchozemských i vodních biotopů.

 
Ochrana - vhodná péče a podpora čolka velkého:
 
Čolek velký je druh, který na lokalitách svého výskytu nemůže dlouhodobě prosperovat bez provádění pravidelných nebo alespoň občasných managementových zásahů. Při péči o biotopy čolků je nutné se zaměřit jak na vodní biotopy, tak na suchozemské biotopy, není možné management směřovat jen na jeden z těchto typů biotopů (platí pro všechny obojživelníky).

Obecně je nutno na lokalitách velkých čolků provádět a zajišťovat následující opatření:

A.  vhodné nebo nejlépe žádné rybářské hospodaření v rozmnožovací nádrži (tůni, jezírku apod.) – nejlépe udržovat lokality zcela bez ryb, případně jen s velmi nízkou obsádkou vhodných druhů ryb (např. slunka, mřenka, lín); v případě jezírek v lomech, požárních nádrží a tůní je vždy potřebné je udržovat zcela bez ryb
B.  udržovat místa rozmnožování ve vyhovujícím stavu – občasné probírky nadměrně stínících dřevin, v případě postupujícího zazemnění částečné odbahnění (když lze nádrž vypustit, pak vypustit v září a odbahnit; když nelze vypustit, pak odbahňovat pouze od 1. září do 15. října), v případě silného rozvoje vodní vegetace je možné krátkodobě nasadit amura apod.
C.  udržovat suchozemské biotopy v okolí místa rozmnožování ve vyhovujícím stavu, a to včetně zimovišť – extenzivní pastva či kosení luk (nejlépe jednou za 2 roky, ne celé plochy najednou, některé plochy nekosit vůbec, ideálně kosení luk načasovat do období výskytu čolků ve vodní fázi a období zimování); prořezávky dřevin na loukách; lesy v blízkém okolí vodních ploch je vhodné udržovat v přírodě blízkém stavu s bylinným podrostem atd.; známá zimoviště zachovávat; celkově zajistit na lokalitách nabídku co nejvíce různých typů biotopů a udržovat dostatečnou nabídku potenciálních míst k zimování
D.  podporovat čolky novými biotopy (nejen) pro rozmnožování – hloubení nových tůní vhodných parametrů nedaleko hlavního místa rozmnožování (vytvořit síť vhodných rozmnožovacích nádrží); vhodné je někdy místo obnovy původní hlavní rozmnožovací nádrže vytvořit novou a původní nechat bez zásahu k zazemnění, v případě více nádrží je vždy dobré některou z nich ponechat k přirozenému zániku
E.   podporovat čolky novými místy pro úkryt a zimování – na předem vytipovaných místech v lokalitě je vhodné ponechávat na hromadách dřevní hmotu z prořezávek a kácení, nejlépe proloženou drny a pokosenou trávou (někdy je vhodné též budovat klasická do země zapuštěná zimoviště); ponechat občas pokácený strom k zetlení na místě; ponechávat alespoň část travní hmoty z kosení na hromadách
 
Vhodné parametry nově budovaných tůní pro čolky velké jsou:
velikost minimálně 50 m2; maximální hloubka 1-1,5 m, průměrná hloubka do 50 cm, alespoň na 1/3 plochy tůně (lépe na polovině) by měly být mělčiny do 40 cm hloubky; tůně by měly být primárně neprůtočné, budované přednostně na místech s vysokou hladinou spodní vody nebo s předpokladem dobrého plnění srážkovou vodou během sezóny. Vhodné je vždy na lokalitě budovat více nádrží rozdílných parametrů, s rozdílnou mírou oslunění. Pro čolky velké pravděpodobně není vhodné budovat nové tůně na zcela osluněných místech, zřejmě totiž vyžadují určitou míru zastínění rozmnožovací nádrže.
 
 Podrobněji o vhodné péči o biotopy našich obojživelníků najdete v sekcích Ochrana obojživelníkůOhrožení obojživelníkůBiotopy obojživelníků a Jak pomoci obojživelníkům.
 
foto péče šířka 470
Foto Jaromír Maštera
.
Kategorie ohrožení a ochrany:
.
ČR:  dle Červeného seznamu 2017 = ohrožený druh; dle Červeného seznamu 2003 = ohrožený druh;
         současné ohrožení 2018 = silně ohrožený druh; zákonná ochrana (Vyhláška 395/1992 Sb.) = silně ohrožený druh
EU: druh příloh II a IV (sm. 92/43/EHS) = vyžadující přísnou ochranu a vyhlášení území zvláštní ochrany (Natura 2000)
 

 
Další fotografie čolka velkého:
.
.
.
.
.
Videa (Youtube):
.
           
..
.

.

Poznámka:

Texty na této stránce projdou ještě jazykovou úpravou a budou dále doplňovány. Finální podoba stránky bude k dispozici 1.1.2020.
 
 

 
Hlavní použité zdroje:
...
AOPK ČR: Nálezová databáze ochrany přírody [online databáze]. publ. 2012 [cit. 2018-06-12], dostupné na: <http://portal.nature.cz>

Arnold E. N. & Ovenden D. (2003): Reptiles and amphibians of Europe. – Princeton field guides, Princeton & Oxford.

Maštera J., Zavadil V. & Dvořák J. (2015): Vajíčka a larvy obojživelníků České republiky.- Academia, Praha.

Maštera J. & Mašterová A. (2017): Obojživelníci Vysočiny. - Pobočka ČSO na Vysočině.

Nöllert A. & Nöllert C. (1992): Die Amphibien Europas. Bestimmung, Gefährdung, Schutz. – Kosmos Naturführer, Franckh-Kosmos Verlags, Stuttgart.

University of California: Amphibia Web [online], publ. 2000-2018 [cit. 2018-06-12], dostupné na: <http://amphibiaweb.org>

Zavadil V., Sádlo J. Vojar J. [eds.] (2011)Biotopy našich obojživelníků a jejich management. – Metodika AOPK ČR, Praha.
 

 
Podobné stránky:
.
 
 
Překlady a úpravy textů (Popis až Larvální vývoj): Aneta Mašterová
 

|  nahoru na stránku  |


Obojživelníci České republiky

obojživelníci     ochrana obojživelníků     amphibia     amphibien     management     žáby     obojživelníků     obojživelníky     čolci     mlok     ropucha     kuňka     čolek     rosnička     skokan     blatnice     tůně     tůň     mokřad     amphibians    obojživelníci     ochrana obojživelníků     amphibia     amphibien     management     žáby     obojživelníků     obojživelníky     čolci     mlok     ropucha     kuňka     čolek     rosnička     skokan     blatnice     tůně     tůň     mokřad     amphibians   obojživelníci     ochrana obojživelníků     amphibia     amphibien     management     žáby     obojživelníků     obojživelníky     čolci     mlok     ropucha     kuňka     čolek     rosnička     skokan     blatnice     tůně     tůň     mokřad     amphibians

 

*   Popis vajíček a snůšek platí převážně pro snůšky čerstvé, krátce po nakladení. Tuto fázi vývinu lze vymezit zjednodušeně obdobím od jejich nakladení po úplné rozrýhování vajíčka (dokud je vajíčko ještě kulovitého tvaru a není zřetelný zárodek).
.
**   Popis larev platí převážně pro vybraná vývojová stádia, v nichž jsou larvy obojživelníků dobře určitelné. Zjednodušeně lze u čolků a  mloka tato stádia vymezit tímto popisem: od larev s dobře patrnými základy zadních končetin a zároveň téměř s plně vyvinutými předními končetinami až po larvy s plně vyvinutými předními i zadními končetinami a stále ještě neredukovanými, plně vyvinutými keříčkovitými žábrami.  Zjednodušeně lze u žab larvální stádia vymezit takto: od pulců s dobře patrnými základy zadních končetin až po pulce s dobře vyvinutými zadními končetinami (všemi prsty) a stále ještě bez plně vyvinutých a navenek viditelných předních končetin.
TOPlist