ropucha obecná

 
Bufo bufo
 
.
Common Toad,  Erdkröte, Crapaud commun, Ropucha obyčajná,
Ropucha szara, Obyknovennaja žaba

 


 
Popis dospělců:
.
Dospělé samice ropuchy obecné dosahují velikosti až do 15 cm, samci do 10 cm. Tato žába je celkově robustní a má charakteristicky širokou hlavou s výraznými jedovými žlázami - parotidami. Parotidy nejsou umístěny při pohledu shora navzájem rovnoběžně, ale mírně se směrem k trupu „rozvírají“. Zornici má horizontálně elipsovitého tvaru. Oči jsou obvykle jasně měděné či zlatočervené. U většiny jedinců je dobře viditelný ušní bubínek. Kůže ropuchy je hustě pokryta většími bradavičkami, které jsou někdy zakončeny černou špičkou na vrcholu (zejména však v jižní Evropě). Svrchní strana je u ropuch často různě zbarvená – šedá, tmavošedá, světle hnědá, olivově zelená, nažloutlá či červenohnědá. Toto základní zbarvení je často doplněno tmavými skvrnami či černým, bělavým nebo načervenalým vzorováním různého typu. Na břiše je ropucha špinavě bílá, světle červenohnědá nebo šedám, často má na břiše i tmavé skvrny. Ropuchy obecné nemají vnější rezonační měchýř.
.
.
Pohlavní rozdíly:
.
Samice jsou výrazně větší a mohutnější než samci. Samci mají celoročně zesílené (ztluštělé) palce na předních končetinách.
.
.
Sezónní rozdíly:
.
Samci mají v období páření výrazné tmavé pářící mozoly na palcích předních nohou a na dalších navazujících dvou prstech mají rohovité plošky. Přední končetiny samců jsou robustní a silné a jejich tělo je v období páření celkově více nafouklé než během roku. Takto vybaveni čekají na samice u vhodných rozmnožovacích nádrží.
.
.
Možnosti záměny:
.
ropucha zelená (Bufotes viridis) – zbarvení ropuchy zelené je často výrazně „maskáčové“  - tmavě zelené skvrny na světlém podkladě, bez středového hřbetního proužku. Na rozdíl od ropuchy obecné jsou její parotidní žlázy umístěny při pohledu shora navzájem rovnoběžně. Výrazně jiný hlasový projev samců.
ropucha krátkonohá (Epidalea calamita) – na rozdíl od ropuchy obecné má ropucha krátkonohá výrazný citronově žlutý či žlutozelený pruh ve středové linii hřbetu. Zbarvení je celkově jiné, často světlé s tmavším (zeleným) skvrněním. Má velmi krátké zadní končetiny, díky čemuž neskáče, ale běhá. Parotidy má oproti r. zelené a obecné výrazně menší, trojúhelníkovitého tvaru a při pohledu shora navzájem rovnoběžně. Výrazně jiný hlasový projev samců.

 


 
Rozšíření ve světě:
.
Země výskytu: Albánie, Alžírsko, Bělorusko, Belgie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Černá Hora, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Chorvatsko, Itálie, Kazachstán, Lotyšsko, Lichtenštejnsko, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Makedonie, Maroko, Moldavsko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Rusko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Srbsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko, Ukrajina, Velká Británie. Introdukována (?): Japonsko, Čína, Jižní Korea.
 
                                                                                                                                 Zdroj: AmphibiaWeb
.
.

 
Rozšíření v České republice:
.
Ropucha obecná je v ČR rozšířena celoplošně, chybí pouze v některých menších oblastech. Jde o nejběžnější naší žábu i obojživelníka a je zřejmě jediným druhem, který snese označení "obecně rozšířený". Narozdíl od jiných druhů obojživelníků neznamená téměř žádné obsazené mapovací pole jen jednu lokalitu výskytu, ale více lokalit, často více než deset. V České republice se ropucha obecná vyskytuje od nížin až do nejvyšších horských oblastí, nemá tak u nás žádné výškové omezení výskytu.
 

     Zdroj: AOPK ČR. Nálezová databáze ochrany přírody (citace viz níže).

 

 
Obývané biotopy (prostředí):
.
Ropucha obecná tráví skoro celý život na souši, ve vodě je pouze v krátkém období páření a kladení vajíček. Jde o velmi přizpůsobivý druh obojživelníka. Dobře snáší mimo jiné i široké rozmezí podnebí a typů půd. Vyskytuje se i ve velkých městech nebo v horách nad hranicí lesa. Ráda využívá širokou škálu úkrytů – dutiny mezi kořeny stromů a keřů, ležící kmeny, shnilé dřevo, zídky, skuliny ve zdech, ale i hromady suti či jiných pozůstatků lidské činnosti. Vyskytuje se o d nížin až do horských oblastí, nalezneme ji až ve výšce 2500 m nad mořem v jižní části jejího areálu rozšíření.
Jako místo pro rozmnožování upřednostňuje větší vodní tělesa - rybníky, okraje jezer, slepá ramena řek, zatopené příkopy, velké tůně, umělé nádrže či různé vody v těžebních prostorech. Optimální jsou pro ní, stejně jako pro jiné obojživelníky, vodní tělesa s extenzivním hospoidařením. Narozdíl od většiny ostatních našich obojživelníků se ale dokáže úspěšně rozmnožovat i v intenzivně využívaných rybnících (s vysokými rybími obsádkami). Může se výjimečně rozmnožit i v pomaleji tekoucích potocích a řekách, nebo dokonce i v brakických vodách. Většina míst, které si vybírá k rozmnožování je výrazněji osluněná, výrazněji zastíněným vodním tělesům se vyhýbá (Maštera et al. 2015).
Mimo období rozmnožování žije ropucha obecná v rozmanitých biotopech v krajině, včetně těch výrazně ovlivněných činností člověka (lidská sídla apod.). Ropuchy se zpravidla vracejí každý rok tam kde dokončily svůj larvální vývoj, aby se zde opět mohly rozmnožit. Jsou však schopny také poměrně dobře kolonizovat i nové vodní biotopy.
 
                                        I když se ropucha obecná dokáže rozmnožovat i v rybnících s vyššími rybími obsádkami, optimální jsou pro ní extenzivní rybníky s průhlednou vodou, dostatkem potravy a litorálními porosty.  Foto Aneta Mašterová
.
.
Roční a denní aktivita:
.
Ropuchy obecné jsou převážně nočním druhem. Přes den jsou obvykle ukryté a z úkrytu vylézají po soumraku. Někdy jsou aktivní i přes den, ale spíše jen pokud jsou nějak vyrušeny. Ve většině Evropy ropuchy setrvávají v zimovištích od října do března (v závislosti na nadmořské výšce a zeměpisné šířce).
Ropuchy zimují na souši, a to v hromadách větví či kamení, ale také v opuštěných norách, skalních skulinách apod. Nejčastěji jsou tyto pro ně vhodné biotopy nacházejí v remízcích a listnatých a smíšených lesích. Ropuchy zimují jednotlivě nebo po skupinách. Jen velmi výjimečně zimují ropuchy obecné ve vodě.
Migrace k místu rozmnožování obvykle začíná s nástupem soumraku a končí po půlnoci. Tuto migraci obvykle zesiluje teplé a vlhké počasí. Během pobytu u vody je tento druh denní i noční, většinou hlavně při jarních deštivých a teplých nocí. Čerstvě metamorfovaní jedinci jsou na podzim denní i noční. Samci prokazatelně mohou migrovat na nová stanoviště výskytu až 1190 m a samice až 2190 m. Největší zjištěná migrace ropuchy obecné na novou lokalitu je 4500 m. Je pravděpodobné, že větší a silnější jedinci tohoto druhu budou schopni i migrací na ještě větší vzdálenosti.
.
.
Potrava:
.
Průzkum obsahu střev ropuch obecných ve středním Walesu přinesl tyto výsledky: 7 % fragmenty kůže (svlečka), 15 % náhodné části rostlin, 6 % malé kameny, 32 % brouků, 10 % chvostoskoků, 10 % pavouků, 10 % much, mravenců a stonožek, ostatní bezobratlí méně než 5 % a v 5 % žaludků byly zjištěny parazitární hlístice. V případě velkých samic ropuch obecných se občas potravou stávají i drobní hlodavci a větší plži. Jinak v podmínkách ČR převažují brouci, žížaly a další bezobratlí živočichové.
Pulci ropuchy obecné jsou výrazně býložraví, živí se zejména řasami a bakteriemi. Konzumují však i živočišnou potravu v podobě různých drobných živočichů a uhynulých zvířat.
.
.
Nepřátelé (predátoři):
.
Mezi významné přirozené nepřátele patří tchoř, norek americký a vydra – byli pozorováni jak masově požírají ropuchy v době rozmnožování. Vydry stahují ropuchy z kůže a tak lze často odhalit kde vydra působila. Ptáci mohou být považováni za hlavní predátory ropuchy obecné. Loví je orel, káně lesní, výr velký, puštík obecný, chřástal vodní ad. Mezi plazy jsou jejich hlavním konzumentem užovky.
 
                                              Ropucha svléklá z kůže - takto ropuchy konzumuje u nás zejména vydra.
.
Výrazným škůdcem ropuch jsou zlaté mušky (Lucilia bufonivora), které kladou vajíčka do nozder a jiných částí těla ropuch. Larvy těchto mušek se živí nejprve vylučovaným slizem a poté se zavrtávají do chrupavek a kostní tkáně ropuch. Těsně před kuklením se usadí v očních důlcích a v mozku. Ropuchy tak umírají bolestivou smrtí. Tito smrtící parazité infikují i mloky a rosničky. Dalšími predátory jsou larvy vážek a velkých druhů potápníků, kteří často požírají pulce ropuch.
.
.
Obranné chování:
.
V případě, že se k ropuše přiblíží had nebo jiný predátor (často tak reaguje i na přijíždějící auto), zaujme tato žába výstražnou polohu. Výrazně se nafoukne, skloní hlavu a napne zadní končetiny. Snaží se tak vypadat vetší než je a predátora se tím tak pokouší odradit. V případě, že už se predátor ropuchy dotýká, začne žába na obranu vypouštět bělavý, intenzivně páchnoucí kožní sekret, který obsahuje různé toxiny (nejznámější jsou bufotalin, bufotoxine, bufotetin). Podobné toxiny jsou přítomny také ve snůškách ropuchy a obsahují je i pulci. Pulci ropuch jsou díky tomu méně poživatelní pro ryby, plazy a ostatní obojživelníky. Neplatí to pak již např. pro vodní ptáky a savce, kteří pulce bez problémů loví (např. divoké kachny).
Pokud vezmeme ropuchu do dlaní, většinou nás pomočí, je to další z obraných reflexů tohoto druhu. Ale přesto, že má tato žába více obraných strategií je stejně nakonec donucena k co nejrychlejšímu uniku, při kterém může vydávat pisklavé zvuky.

 


 
Rozmnožování:
.
V oblasti střední Evropy ropuchy migrují na místa rozmnožování od konce února do konce dubna, nejsilnější však bývá tah od poloviny března do poloviny dubna. Tah ropuch obecných je často velmi silný, táhne velké množství zvířat a v poměrně krátkém časovém rozmezí. V Nizozemsku byla pozorována u ropuch rychlost přesunu 23-50 m za 1 hodinu. Ropuchy migrují převážně za deštivých nocí při teplotách vzduchu nad 4 °C. Nejprve se objevují na místech rozmnožování samci, kteří setrvávají ve vodě a poté o několik dní později přicházejí samice, které si již často nesou na zádech samce, které „potkaly“ cestou. Zatímco samice můžeme pozorovat ve vodě jen v období páření, jednotlivé hlasy samců můžeme poslouchat i třeba měsíc po skončení kladení vajíček.
Samice samci lákají hlasovými projevy a přitom se pohybují po nádrži a snaží se uchopit co nejrychleji vhodnou samici pomocí amplexu s úchytem za předními končetinami (tzv. amplexus axilaris). Pokud samec drží vhodnou samici, snaží se ostatní dotěrné samce odehnat pomocí kopanců. Někdy se však stává, že na jednu samici se přichytí i několik samců najednou a ta může takto utonout. Jsou známi i případy, kdy na jedné samici viselo 10 - 17 samců najednou. Tímto způsobem vznikají velké shluky (koule) ropuch na dně nádrží, kterým se někdy říká „ropuší copy“ - viz foto. Tento jev je dán zejména výraznou převahou samců v populaci ropuch obecných.
 
 
Rozmnožovací instinkt samců ropuch obecných je velmi silný a tak dochází často k mylným úchopům. Většinou se samci přichytávají na vše co se pohybuje – ostatní obojživelníky (skokany hnědé, jiné ropuchy, mloky atd.), nemocné ryby, nemocné vodní savci, hady, mrtvá zvířata pohupující se na vodní hladině, různé plovoucí předměty atd. Často se chytají i na věci co se nehýbou, typický je úchyt ropušáka na kořenu stromu či větvi.
Pár se po spojení proplétá typicky mezi ponořenou vodní vegetací či větvemi a samice tak klade párový rosolovitý řetězec (šňůru) dlouhý 2-5 m a široký 4-8 mm, který může obsahovat až 8000 černých vajíček, které jsou v každém řetězci uspořádány ve 2-4 řadách. Vajíčka jsou velká 1,5-2 mm v průměru a embryonální vývoj je dokončen obvykle po 2-3 týdnech. Vajíčka kladou ropuchy často až několik hodin.
 
                                      Detail snůšky ropuchy obecné - šňůry vajíček napnuté mezi vegetací.
.
.
Hlasové projevy:
.
Hlasem ropuchy je typické kvákání - kovové táhlé “kvoak  kvoak  kvoak” nebo ,,ong  ong  ong”, vydávaný v delších intervalech. Hlas je to poměrně tichý, ropucha obecná totiž nemá vnější rezonátor. Samci se hlasově projevují jen v době rozmnožování. Slyšet je pak můžeme ve dne i v noci. Samci se ozývají jak přímo z vody, kde leží roztažení na hladině, tak někdy i ze břehu nádrže. Krční část je při volání nadutá.
 
   Hlas ropuchy obecné si můžete poslechnout zde:
 
..
 
.
Larvální vývoj, pohlavní dospělost, věk:
.
Po vykulení jsou larvy ropuchy obecné zbarveny černě nebo černohnědě a tato barva jim obvykle vydrží téměř po celou dobu vývinu. Pulci dosahují maximální velikosti 40 mm. Pro pulce ropuchy obecné je typické shlukování do obrovských hejn, která plují velmi pomalu litorály vodního tělesa. Ve střední Evropě probíhá proměna v malou žabku od června do poloviny července.
Čerstvě metamorfovaní jedinci opouštějí vodu často ve velkých až obrovských počtech. Mladí jedinci měří 7-12 mm. Ropuchy jsou pohlavně dospělé často již na konci druhého roku života, ale většinou až na konci 3-4 roku života. Nástup pohlavní dospělosti závisí především na velikosti těla jedince. Ve volné přírodě se ropuchy prokazatelně dožívají kolem 10 let, v zajetí se však někteří jedinci dožili i 36 let.
 
.

 


 
Ohrožení a ochrana:
.
Na rozdíl od jiných druhů patří ropucha obecná na většině území ČR mezi nejméně ohrožené druhy obojživelníků. V některých regionech není ohrožena téměř vůbec. Celkově jde stále o nejpočetnější a nejodolnější druh našeho obojživelníka. Ropucha není zásadně ohrožena vyššími rybími obsádkami v rybnících, vyšší intenzitou využíváním krajiny ani zanedbáním péče o některé části krajiny. Dokáže celkem úspěšně přežívat v lidských sídlech. Na rozdíl od téměř všech jiných našich druhů obojživelníků.
Vzhledem k tomu, že je poměrně pomalá a má krátkodobý a početný jarní tah na místa rozmnožování, je nejčastější obětí silničního provozu v místech, kde migrační trasu přetíná frekventovaná komunikace. V některých případech může zvýšení hustoty provozu na některých komunikací vést až k vyhynutí místní populace.
Samostatná druhová ochrana ropuchy obecné v naší krajině nemá zatím opodstatnění. Současné využívání krajiny sice není pro ni tak příznivé jako v dřívějších dobách, pořád ale není výrazně ohrožující. Pouze je u tohoto druhu třeba věnovat zvýšenou pozornost místům střetu výrazného počtu zvířat s auty při jarní migraci. Tam kde je populace ropuchy méně početná a velký podíl populace umírá každoročně pod koly aut, je nutné situaci řešit – optimálně trvalými zábranami s navedením do podchodů či propustků, popř. dočasnými zábranami s odchytovými nádobami a transferem.
Pokud budeme v krajině realizovat managementová opatření ve prospěch výrazně ohrožených druhů obojživelníků (např. pro kuňku ohnivou a čolka velkého), budou v řadě případů tyto zásahy pozitivní i pro ropuchu obecnou. Jedná se jak o vhodné hospodaření na rybnících, tvorbu a obnovu větších tůní, péči o mokřadní louky, extenzivní péči o pole, zahrádky atd.
 
Podrobněji o vhodné péči o biotopy našich obojživelníků najdete v sekcích Ochrana obojživelníků, Ohrožení obojživelníků, Biotopy obojživelníků a Jak pomoci obojživelníkům.
 
                                      Pro ropuchu obecnou nemusíme zatím v krajině vytvářet speciální tůně. Pokud budeme ale podporovat další, výrazně ohroženější druhy obojživelníků většími tůněmi, podpoříme i ropuchu obecnou (na snímku tvorba tůně pro kuňku ohnivou s parametry vhodnými i pro ropuchu).  Foto Jaromír Maštera
.
Kategorie ohrožení a ochrany:
.
ČR:  dle Červeného seznamu 2003 = téměř ohrožený druh; reálné ohrožení 2014 = méně dotčený druh;
zákonná ochrana (Vyhláška 395/1992 Sb.) = ohrožený druh
EU:  není zařazena mezi chráněné druhy

 


 
Další fotografie ropuchy obecné:
.
.
.
.
.
Videa (Youtube):
.
           
..
.
 
.

Poznámka:

Texty na této stránce projdou ještě jazykovou úpravou a budou dále doplňovány. Finální podoba stránky bude k dispozici 1.1.2018.
 
 

 
Hlavní použité zdroje:
...
AOPK ČR: Nálezová databáze ochrany přírody [online databáze]. publ. 2012 [cit. 2014-06-26], dostupné na: <http://portal.nature.cz>

Arnold E. N. & Ovenden D. (2003): Reptiles and amphibians of Europe. – Princeton field guides, Princeton & Oxford.

Maštera J., Zavadil V. & Dvořák J. (2015): Vajíčka a larvy obojživelníků České republiky.- Academia, Praha.

Nöllert A. & Nöllert C. (1992): Die Amphibien Europas. Bestimmung, Gefährdung, Schutz. – Kosmos Naturführer, Franckh-Kosmos Verlags, Stuttgart.

University of California: AmphibiaWeb [online], publ. 2000-2014 [cit. 2014-06-26], dostupné na: <http://amphibiaweb.org>

 


 
Podobné stránky:
.
 
 
Překlady a úpravy textů (Popis až Larvální vývoj): Aneta Mašterová
 

|  nahoru na stránku  |



Obojživelníci České republiky

obojživelníci     ochrana obojživelníků     amphibia     amphibien     management     žáby     obojživelníků     obojživelníky     čolci     mlok     ropucha     kuňka     čolek     rosnička     skokan     blatnice     tůně     tůň     mokřad     amphibians   obojživelníci     ochrana obojživelníků     amphibia     amphibien     management     žáby     obojživelníků     obojživelníky     čolci     mlok     ropucha     kuňka     čolek     rosnička     skokan     blatnice     tůně     tůň     mokřad     amphibians    obojživelníci     ochrana obojživelníků     amphibia     amphibien     management     žáby     obojživelníků     obojživelníky     čolci     mlok     ropucha     kuňka     čolek     rosnička     skokan     blatnice     tůně     tůň     mokřad     amphibians

 

TOPlist