skokan ostronosý

skokan rašelinný  (synonymum)

.
Rana arvalis
 
.
Moor frog,   Moorfrosch,   Grenouille des champs,   Skokan ostropyský,
Žaba moczarowa,   Ostromordaja ljaguška

 


 
Popis dospělců:
.
Jde o menšího „hnědého“ (zemního) skokana s krátkým a špičatým čenichem. Poměrně často se u toho druhu nachází podélný ostře ohraničený světlý pruh uprostřed zad. Na spodní straně těla je tento skokan nejčastěji bělavý, vzácně však i strakatý či tmavý.
Obě pohlaví mohou dosáhnout délky těla až 80 mm, ale průměrně se hodnoty pohybují okolo 55-60 mm. Zornice jsou charakteristicky vodorovné a mají eliptický tvar. Zadní končetiny nejsou nápadně dlouhé, a proto tento skokan neskáče výrazné skoky (nad 1,5 m). Pata zadní nohy se nenatáhne celá přes špičku čenichu - dříve využívaný hlavní určovací znak = nepoužívat! jiné znaky jsou spolehlivé a není nutné zvířata týrat. Ušní bubínek je zřetelně oddálen od oka a jeho průměr je menší než průměr oka.
Zbarvení skokanů ostronosých je poměrně variabilní: šedá, šedohnědá, žlutohnědá a často též hnědá. Zbarvení je nejčastěji jednolité, pouze břicho je světlé (viz dále). Někdy mají tělo pokryto tmavými skvrnami nebo černými puntíky, které mohou být i početné. U řady jedinců jsou rozšířeny světlé podélné hřbetní (vertebraterální) pruhy, často s tmavým ohraničením. Boky jsou obvykle skvrněné nebo mramorované. Břicho je typicky bělavé, většinou se žlutou barvou na tříslech. Hrdlo je většinou bělavé, ale může být i skvrnité a údajně může mít i výrazný středový pruh.
Patní mozoly na zadních končetinách jsou výrazné, poloměsíčité.

•  Popis snůšek a larev níže v sekci Rozmnožování  

.
  
Foto: Jaromír Maštera                              Obr: z knihy Nečas, Modrý & Zavadil (1997): Czech recent and fossil Amphibians and Reptiles
.
.
Pohlavní rozdíly:
.
Končetiny, zejména přední, jsou u samců zřetelně mohutnější než u samic. Samci mají trvale zduřelé palce na předních končetinách. Samci mají na rozdíl od samic vnitřní zvukové rezonátory.
.
.
Sezónní rozdíly:
.
Samci v době páření mají černé pařící mozoly na palcích a mají „nateklý“ nebo nafouknutý vzhled. Významným znakem u samců v době páření je modré, modrošedé nebo až fialové zbarvení horní části těla. Toto zbarvení přetrvává pouze několik dní a podle všeho je závislé na slunečním svitu – v noci modrá barva chybí a při zataženém počasí není příliš výrazná.
Jindy během roku mají samci mozoly světlé a jejich tělo není „nafouklé“. Po přezimování bývá tento skokan výrazně tmavší než během roku (to platí i pro ostatní „hnědé“ a „zelené“ skokany).
.
.
Možnosti záměny:
.
Skokan hnědý (Rana temporaria) – je robustnější a větší; má téměř vždy tmavě skvrnité břicho, zejména samice mají nápadně tupý čenich; má odlišný hlas (mručení); patní mozoly na zadních nohách jsou velmi nízké, nenápadné; samci na jaře výrazně nemodrají, někdy jen v části hlavy (obvykle hrdlo); bubínky mají nápadně menší než oko a oddálené od očí; zbarvení horní části těla je různé, nejčastěji však hnědé (u samic výhradně), mají kratší zadní končetiny, díky čemuž skáčou jen krátké skoky
Skokan štíhlý (Rana dalmatina) – velikost, neskvrnité břicho i ostrý čenich jako s. ostronosý; má mírně odlišný hlas; patní mozoly jsou nápadné, ale nejsou výrazně poloměsíčité jako u s. ostronosého; samci na jaře nikdy nemodrají; mají nápadně velké bubínky (velikost oka) a nápadně blízko k oku; zbarvení horní části těla je často světlé – šedé, šedohnědé až žlutohnědé, jen výjimečně klasicky hnědé; mají nápadně dlouhé zadní končetiny (skoky delší než 1,5 m).

.


 
Rozšíření ve světě:
.
Země výskytu: Bělorusko, Belgie, Čína, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Chorvatsko, Itálie, Kazachstán, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Moldavsko, Mongolsko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Rakousko, Rumunsko, Rusko, Slovensko, Slovinsko, Švédsko, Švýcarsko, Ukrajina.
 
                                                                                                                                Zdroj: AmphibiaWeb
.
.

 
Rozšíření v České republice:
.
Výskyt skokana ostronosého je v České republice zřejmě pouze ostrůvkovitý. O plošném rozšíření můžeme mluvit pouze v několika oblastech státu - Karlovarsko, část Vysočiny, Jindřichohradecko a části jižní Moravy (viz mapka). I v těchto oblastech však nejde zdaleka o hojný druh, celková početnost i počet obsazených lokalit jsou nízké. Řada obsazených mapovacích polí znamená jen jednu nebo několik málo lokalit výskytu. Skokan ostronosý se u nás vyskytuje především v nižších a středních polohách, max. do cca 800 m n.m.
 

Zdroj: AOPK ČR. Nálezová databáze ochrany přírody (citace viz níže).

 

 
Obývané biotopy (prostředí):
.
Skokan ostronosý se vyskytuje od nížin do vyšších poloh, max. cca do 800 m n.m.. Často na vrchovištích, rašeliništích, v podmáčených olšinách, na rašelinných loukách, v nivních záplavových oblastech, slatiništích, vlhkých polích a loukách kolem jezer, ale někdy i v opadavých a dokonce i jehličnatých lesích. V tundře je lze nalézt v okolí řek, lesích a křovinách. Vyskytují se však někdy i v kulturních biotopech, dokonce i v obcích. Mimo období rozmnožování je často v rákosinách, v husté bylinné vegetaci nebo v okrajích různých vodních ploch. Obývá i biotopy s velmi nízkým pH (až 4,5).
Skokan ostronosý se rozmnožuje v různě velkých vodních tělesech, většinou s bohatým zastoupením vodní vegetace a s větším osluněním. Výrazně však upřednostňuje větší vodní plochy, v ČR typicky rybníky, avšak spíše jen s nízkou rybí obsádkou. Kromě rybníků se rozmnožuje i ve větších, ale mělčích tůních na loukách, lučních ladech či v lesích, dále ve vodních kanálech a slepých říčních ramenech. Vzácněji pak i v tůních v pískovnách a kaolínkách (Maštera et al. 2015).
Často se vyskytuje v podobném prostředí jako skokan hnědý, ale více preferuje vodní prostředí. Skokan ostronosý zimuje na souši (díry, nory, hromady materiálu aj.), ale občas může zimovat i ve vodě.
 
                                       Typickým biotopem skokana ostronosého v ČR je rybník s rozsáhlými osluněnými litorálními porosty (ostřice, rákos). Dokáže se však rozmnožit i malých tůních, zásadní je pro něj přítomnost vodní vegetace a nízká rybí obsádka.  Foto Jaromír Maštera
.
.
Roční a denní aktivita:
.
Zimování tohoto druhu trvá přibližně od října/listopadu do března. Tento skokan obvykle zimuje na souši, ale někteří jedinci mohou zimovat i pod vodou. Migrace k místu rozmnožování probíhá za šera a ve večerních a nočních hodinách. Během období rozmnožování jsou tito skokani aktivní ve dne i v noci. Nově metamorfovaní jedinci jsou aktivní převážně v dne. Jde o poměrně plachý druh, který se rychle skrývá do vody či vodní vegetace.
Ohledně pohybu a migrací skokanů ostronosých v průběhu roku chybí přesnější údaje, jde však evidentně o poměrně mobilní druh žáby. V průběhu roku se jistě dokáže tento druh pohybovat v krajině v několikakilometrovém rozsahu.
.
.
Potrava:
.
Z provedených rozborů vyplývá, že potravu skokana ostronosého tvoří: z 22% dvoukřídlý hmyz, z 10% brouci, z 18% žížaly a jiní bezobratlí živočichové (mimo hmyz), z 16% můry, z 10% denní motýly, z 10% kobylky a pavouci a z 8% měkkýši. Zbytek je různý organický a anorganický materiál. Pulci se živí řasami, vyššími rostlinami, odumřelými vodními živočichy, drobnými bezobratlými a detritem.
.
.
Nepřátelé (predátoři):
.
Výraznými predátory skokanů ostronosých jsou orel křiklavý, čápi (černý a bílý), káně lesní, poštolka obecná, sova pálená, výr velký, puštík obecný a straka. Larvy jsou častou potravou ryb, volavek a různých druhů dravého vodního hmyzu.
.
.
Obranné chování:
.
Tento druh často využívá únikovou strategii obrany. V případě, že se objeví predátor, ihned mizí pod vodní hladinu do husté vodní vegetace. Je zaznamenáno, že se v ohrožení může přemístit až o 20 či více metrů dál. Na souši žába uniká do hustší vegetace. V případě kontaktu s predátorem si skokan zakryje oči dlaněmi a někdy může začít vydávat pisklavé zvuky.

.


 
Rozmnožování:
.
Jarní migrace probíhá ve většině středoevropských populací během března, v ČR nejčastěji začátkem dubna. Pro rozmnožování vyhledává tento skokan vodní plochy, které jsou většinou vystaveny přímému slunečnímu svitu. Páření a kladení vajíček probíhá obvykle od poloviny do konce dubna. Dávají přednost vodám s nižší kyselostí, ale zvládají se rozmnožit i při nižším pH. Samci přicházejí na místo rozmnožování jako první. Seskupení jedinců ve vodních plochách v době páření může trvat i měsíc. Samci setrvávají na místě rozmnožování obvykle déle než samice, typické modré zbarvení však mají je po velmi krátkou dobu.
 
 
Pár skokanů ostronosých se při páření drží v tzv. axilárním amplexu (samec se drží samice za předními končetinami). Samice kladou obvykle jeden až 2 shluky vajíček o 300-900 ks. Shluky vajíček bývají uloženy v úrovni hladiny nebo mírně pod hladinou, a jsou uchyceny k vodní vegetací.
 
.
 
Popis snůšek (Maštera et al. 2015)* :
Velký tuhý shluk (chuchvalec) vajíček velikosti pěsti a větší, většinou nepravidelného tvaru (výjimečně i přibližně kulovitého tvaru).
Snůšky jsou uloženy ve vodě jednotlivě nebo v seskupeních, většinou v úrovni vodní hladiny nebo nehluboko pod hladinou, vždy uchycené svou menší částí (okrajem) k různým částem vodní vegetace. Snůšky jsou kladeny obvykle v hlubších částech litorálů vodních těles.
Vajíčka jsou zprvu dvoubarevná, s mírně převažující tmavou částí. Horní část vajíčka je tmavě hnědá, spodní část bílá až bělavá. V dalším vývoji jsou pak vajíčka jednobarevná, tmavě hnědá. Rosolovité obaly vajíček jsou relativně tuhé a husté, a stejný je i charakter celé snůšky. Rosolovité obaly jsou průzračné (čiré), a to nejen ihned po nabobtnání, ale zůstávají často průzračné i v dalších fázích vývoje vajíček (i u starších snůšek). Okraje snůšky, po vyzdvižení z vody, se na slunci stříbřitě nelesknou. Rosolovité obaly vajíček jsou od sebe zřetelně rozlišitelné, nepropojené v jeden celek.
Průměr vajíčka 1,5–2 mm, s rosolovitým obalem 6–9 mm. Počet vajíček ve snůšce obvykle 300 až 900 (údajně až 3 000 ks – Nöllert & Nöllert 1992). Průměr snůšky obvykle 8–12 cm.
Možnost záměny:
- zejména se snůškami skokana hnědého a štíhlého; narozdíl od nich neklade skokan ostronosý nikdy snůšky do lesních či lučních kaluží
- skokan hnědý má snůšky uloženy volně bez uchycení k vegetaci, často na mělčinách; jeho snůšky jsou nepravidelného tvaru, téměř vždy ve velkých seskupeních a snůšky má celkově větší
- skokan štíhlý má snůšky vegetací „propíchnuté“, nikoli jen přichycené okrajem k vegetaci, vždy uložené jednotlivě
- teoreticky i se snůškami „zelených“ skokanů, ti však kladou později na jaře/začátkem léta, rosolovité obaly jejich snůšek jsou měkké a řídké a vajíčka obvykle hnědo-žlutavá
Období výskytu: obvykle od března do dubna, méně často i v květnu
.
.
Hlasové projevy:
.
Tento skokan se ozývá 4-7x za minutu. Hlas je spíše tichý, často je popisován jako prudké opakované švihání prutem, jako vzduch unikající z ponořené lahve, bublání nebo vzdálené štěkání psíků. Jedná se o obtížně popisovatelný zvuk, ale mohl by znít takto: „waup, waup, waup….“. Samci se ozývají nejčastěji z úrovně vodní hladiny. Tento skokan se často ozývá ve sboru. Samci jsou aktivní zejména za slunečního svitu a večer.
 
   Hlas skokana ostronosého si můžete poslechnout zde:
 
..
 
.
Larvální vývoj, pohlavní dospělost, věk:
.
Vajíčko je v průměru veliké 1,5-2 mm a rosolovitý obal je o průměru 6-8 mm. Na horní straně jsou vajíčka hnědá, na spodním pólu je v rané fázi vývoje světlá skvrna. Embryonální vývoj je dokončen ve 14.-25. dnu. Nově metamorfovaní jedinci jsou velcí 1-1,5 cm a jsou aktivní zejména ve dne. Jsou pohlavně dospělí ve 2-3 letech. Je prokázáno, že tento druh se ve volné přírodě dožívá 10 let.
 
 
.
Popis larev - pulců (Maštera et al. 2015)** :
.
Hnědí pulci s dýchacím otvorem na levém boku trupu a ploutevními lemy bez mřížkovité struktury.
Horní ploutevní lem je obvykle nižší, dosahující směrem dopředu jen do zadní třetiny trupu. Často je ale i vyšší, výrazně se zvedající od místa nasazení. Nasazení horního ploutevního lemu není na hřbetě nápadně zesílené.
Ocas je obvykle 1,5–2 x delší než trup. Konec ocasu je zašpičatělý.
Při pohledu shora jsou oči blíže ke středu trupu, okraj trupu je neprůhledný. Tvar trupu je při pohledu shora obvykle oválný až vejčitý. Rozestup očí je jen o málo větší než rozestup nosních otvorů (Nöllert & Nöllert 1992).
Řitní otvor ústí nesymetricky nad pravým okrajem dolního ploutevního lemu.
Pulci mají jednoduché (jednořádkové) řady retních zoubků. Obústní bradavky jsou po stranách ústního disku i na dolním rtu, místa bez bradavek jsou pouze na horním rtu. Obústní bradavky na dolním rtu jsou v jedné řadě (Nöllert & Nöllert 1992).
Zubní vzorec 2/3. Třetí dolní řada zoubků obvykle bez přerušení. Bez hrbolku na horní čelisti.
Zbarvení trupu je tmavě hnědé (zpočátku až téměř černé) se zlatitými skvrnkami, břicho je světlejší, hnědavé až šedavé. Ploutevní lemy jsou průhledné, obvykle pravidelně jemně skvrnité, výjimečně i neskvrnité (obvykle bez výrazných větších skvrn). Starší pulci (těsně před zahájením metamorfózy – stádia 37–39 dle Gosner 1960) jsou obvykle světleji hnědí a mají výrazněji skvrnité ploutevní lemy.
Celková délka těla je do 45 mm.
Možnost záměny:
- s pulci skokana hnědého a štíhlého, ti však mají oba ploutevní lemy s velkými tmavými skvrnami, mají zubní vzorec 3/ 4 až 3–4/ 4, bývají světlejší, pulec skokana štíhlého má hrbolek na horní čelisti a relativně vysoký ploutevní lem zasahující až na úroveň dýchacího otvoru; pulec skokana hnědého má nápadně dlouhý ocas v poměru ke trupu
- s pulci „zelených“ skokanů, kteří jsou však odlišně zbarveni - do zelena (různé odstíny) s výrazným skvrněním trupu a světlým pruhem od oka k ústům
Období výskytu: obvykle od dubna do června, méně často i v červenci 
 

 
*   Popis vajíček a snůšek platí převážně pro snůšky čerstvé, krátce po nakladení. Tuto fázi vývinu lze vymezit zjednodušeně obdobím od jejich nakladení po úplné rozrýhování vajíčka (dokud je vajíčko ještě kulovitého tvaru a není zřetelný zárodek).
.
**   Popis larev platí převážně pro vybraná vývojová stádia, v nichž jsou larvy obojživelníků dobře určitelné. Zjednodušeně lze u žab larvální stádia vymezit takto: od pulců s dobře patrnými základy zadních končetin až po pulce s dobře vyvinutými zadními končetinami (všemi prsty) a stále ještě bez plně vyvinutých a navenek viditelných předních končetin.

 


 
Ohrožení a ochrana:
.
Skokan ostronosý je poměrně náročný na kvalitu vodních biotopů, méně už na kvalitu suchozemských. K rozmnožování vyžaduje vodní plochy s dostatečným rozsahem litoráních porostů, ať už jde o malé tůně, nebo o velké rybníky. Zásadní je pro něj nižší rybí obsádka, nebo tak husté litorální porosty, kterými ryby neproniknou a neohrozí vývojová stádia (zejména pulce). V současné krajině je velkým problémem pro skokan ostronosého  (podobně jako u jiných obojživelníků) zejména výše rybích obsádek v rybnících, které vyžerou všechnu potravu a zlikvidují veškeré vodní rostliny, a stav břehových porostů rybníků - jsou často bez péče a nadměrně zastiňují mělké partie rybníků. A důležitý také nedostatek menších vodních ploch v krajině a zánik stávajících.
Skokan ostronosý narozdíl od jiných druhů (např. kuňky ohnivé či blatnice) snese zarostlejší suchozemské biotopy s občasnou nebo dokonce téměř žádnou péčí. Není tedy nutné na jeho podporu pravidelně kosit rašelinné či jiné louky, naopak postačí kosení jednou za 3-4 roky - tento druh se často vyskytuje na rašelinných biotopech a pro některé z nich taková péče postačí i s ohledem na rostlinstvo. Tak jako u jiných druhů je ale pro něj důležitá krajinná mozaika se zastoupením různých biotopů. Pouze pole a lesy, tak jak to bohužel skoro všude vypadá, nejsou pro něj vhodné. Např. na polích a v suchých smrkových monokulturách se tento druh nevyskytuje.
Co se týká velikosti rozmnožovací nádrže, skokan ostronosý určitě preferuje větší vodní plochy, ale úspěšně se rozmnoží i v tůních o velikosti 20 m2. Z tohoto můžeme vycházet při aktivitách na ochranu a podporu tohoto druhu. Pro skokany ostronosé má smysl budovat i menší tůně, lépe však větší, 100 m2 a víc. Důležitý je jako u ostatních našich obojživelníků, rozsah mělčin v tůni (min. čtvrtina plochy, lépe více) a dostatečné oslunění. Je důležité si uvědomit, že skokan ostronosý neobsadí čerstvě vybudovanou tůň, ať bude mít sebelepší parametry. Bude čekat, až tůň zaroste vegetací a začne jí využívat k rozmnožovaní nejdříve druhý až třetí rok po vybudování (někdy i později, v závislosti na zárůstu vegetací).
Pokud chceme v naší krajině udržet skokana ostronosého, je nutné změnit stávající trend v hospodaření na většině vodních ploch. Tak jako u jiných obojživelníků není potřeba mít v rybníku každoročně sníženou obsádku, ale postačí aby zde byla snížena rybí obsádka (do 400 kg ryb/ha při výlovu) alespoň jednou za 2-3 roky. Důležitá je také obnova péče o břehové porosty rybníků, které by měly být pravidelně prořezávány (dříve běžná věc) – husté břehové porosty brání vzniku litorálních porostů (málo světla, zahnívání opadu apod.). Totéž platí i pro jakékoli zarůstající mokřady, je zde potřeba pravidelně kácet.
 
Podrobněji o vhodné péči o biotopy našich obojživelníků najdete v sekcích Ochrana obojživelníků, Ohrožení obojživelníků, Biotopy obojživelníků a Jak pomoci obojživelníkům.
 
                                 I takováto tůň je vhodná pro rozmnožování skokanů ostronosých. Je to zejména díky zárůstu tůně jemnou litorální vegetací a také tím, že zde nejsou ryby. Skokani tuto tůň obsadili po 4 letech od jejího vybudování. Skokani ostronosí se na této lokalitě vyskytují také proto, že je zde dobrá nabídka různých biotopů (s různou péčí), včetně zimovišť.  Foto Aneta Mašterová
.
Kategorie ohrožení a ochrany:
.
ČR:  dle Červeného seznamu 2017 = ohrožený druh; dle Červeného seznamu 2003 = ohrožený druh;
         současné ohrožení 2018 = silně ohrožený druh; zákonná ochrana (Vyhl. 395/1992 Sb.) = kriticky ohrožený druh
EU:  druh přílohy IV (sm. 92/43/EHS) = vyžadující přísnou ochranu

 


 
Další fotografie skokana ostronosého:
.
.
.
.
.
Videa (Youtube):
.
           
..
.
                                 a další např. zde...
.
.
Informační letáky:
 
    
 
.

Poznámka:

Texty na této stránce projdou ještě jazykovou úpravou. Finální podoba stránky bude k dispozici nejpozději 1.1.2020.
 
 

 
Hlavní použité zdroje:
...
AOPK ČR: Nálezová databáze ochrany přírody [online databáze]. publ. 2012 [cit. 2014-12-29], dostupné na: <http://portal.nature.cz>

Arnold E. N. & Ovenden D. (2003): Reptiles and amphibians of Europe. – Princeton field guides, Princeton & Oxford.

Maštera J., Zavadil V. & Dvořák J. (2015): Vajíčka a larvy obojživelníků České republiky.- Academia, Praha.

Nöllert A. & Nöllert C. (1992): Die Amphibien Europas. Bestimmung, Gefährdung, Schutz. – Kosmos Naturführer, Franckh-Kosmos Verlags, Stuttgart.

University of California: Amphibia Web [online], publ. 2000-2014 [cit. 2014-12-29], dostupné na: <http://amphibiaweb.org>

Zavadil V., Sádlo J. & Vojar J. [eds.] (2011): Biotopy našich obojživelníků a jejich management. – Metodika AOPK ČR, Praha.

 


 
Podobné stránky:
.
 
 
Překlady a úpravy textů (Popis až Larvální vývoj): Aneta Mašterová
 

|  nahoru na stránku  |


Obojživelníci České republiky

obojživelníci     ochrana obojživelníků     amphibia     amphibien     management     žáby     obojživelníků     obojživelníky     čolci     mlok     ropucha     kuňka     čolek     rosnička     skokan     blatnice     tůně     tůň     mokřad     amphibians  obojživelníci     ochrana obojživelníků     amphibia     amphibien     management     žáby     obojživelníků     obojživelníky     čolci     mlok     ropucha     kuňka     čolek     rosnička     skokan     blatnice     tůně     tůň     mokřad     amphibians  obojživelníci     ochrana obojživelníků     amphibia     amphibien     management     žáby     obojživelníků     obojživelníky     čolci     mlok     ropucha     kuňka     čolek     rosnička     skokan     blatnice     tůně     tůň     mokřad     amphibians

 

TOPlist