rosnička zelená

.
Hyla arborea
 
.
Common Tree Frog,   Europäischer Laubfrosch,   Rainette verte,   Rosnička zelená,
Rzekotka drzewna,   Obyknovennaja kvakša

 


 
Popis dospělců:
.
Jedná se o naší jedinou stromovou žábu. Rosnička je malá žabka, dosahují délky max. do 50 mm. Obvykle však nacházíme jedince o velikosti 30-40 mm. Čenich má zaoblený a její zornice jsou horizontálně eliptického tvaru. Bubínek má jasně zřetelný.
Vyznačuje se typicky zploštělými konci prstů, které jsou dokonale přilnavé k jakémukoli povrchu. Zadní končetiny má poměrně dlouhé a prsty jsou spojeny plovacími blánami. Povrch její kůže je hladký a lesklý.
Barva svrchní strany těla je většinou jednobarevně zelená. V závislosti na teplotě a „náladě“ může však být kůže celého těla např. puntíkovaná, tmavě hnědá, černá, šedá nebo nažloutlá. Po stranách těla rosničky se táhne světle či tmavě hnědý pruh od nozder přes bubínek až po oblast třísel, kde se těsně před ním téměř vždy zahýbá nahoru. Celá tato linie je ohraničena jemným světlým proužkem. Břicho je bílé nebo nažloutlé a jeho povrch je jemně zrnitý. Hrdlo má samička rosničky také bílé, bělavé či lehce nažloutlé. Samci mají hrdo tmavé, což je dáno tím, že zde mají „složený“ šedý, šedohnědý či tmavě žlutý rezonanční vak (je splasklý a často jsou na něm záhyby).

•  Popis snůšek a larev níže v sekci Rozmnožování  

.
Pohlavní rozdíly:
.
Samci mají na rozdíl od samic vnější rezonanční vak na hrdle, který se v době páření výrazně nafukuje. Povrch „složeného“ vaku na hrdle je během roku vrásčitý a jsou na něm záhyby.
.
.
Sezónní rozdíly:
.
Nejsou známy.
.
.
Možnosti záměny:
.
Ve střední Evropě nezaměnitelný druh.
 
 

 
Rozšíření ve světě:
.
Země výskytu: Albánie, Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Belgie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Černá Hora, Česká republika, Dánsko, Francie, Gruzie, Chorvatsko, Írán, Itálie, Izrael, Lichtenštejnsko, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Moldavská republika, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Rusko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Srbsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko, Ukrajina.
 
                                                                                                                                 Zdroj: AmphibiaWeb
.
.

 
Rozšíření v České republice:
.
Rosnička se vyskytuje na převážné většině našeho území. V některých oblastech zcela chybí, např. na Křivoklátsku, v několika místech Plzeňského kraje a v některých horských i podhorských oblastech (Krkonoše, Šumava, Krušné Hory). Rosnička upřednostňuje nižší až střední polohy přibližně do 550 m n.m. Horní hranice rozšíření v ČR je 750 m n.m. Obsazená mapovací pole většinou znamenají více lokalit výskytu. Na druhou stranu zdánlivé plošné rozšíření v některých oblastech ČR může ve skutečnosti být jen několik izolovaných lokalit daleko od sebe.
.

     Zdroj: AOPK ČR. Nálezová databáze ochrany přírody (citace viz níže).

 

 
Obývané biotopy (prostředí):
.
Rosnička se vyskytuje na různých mokřadech, okrajích lesa, v polích, na loukách, pastvinách, ale i v zahradách a parcích. Nevyhýbá se lidským sídlům a územím dotčeným vojenskou či těžební činností, ba naopak, často je upřednostňuje před „běžnou“ krajinou. Zejména samci pobývají v průběhu roku více v blízkosti vodních ploch. Během této doby sedí často na zemi a později je nalezneme ve stromovém či keřovém porostu. Někteří jedinci byli nalezeni až ve výšce 10 m nad zemí v korunách stromů. Pomocí přilnavého bříška a lepících disků na koncích prstů, dokáže rosnička vylézt i po kolmých stěnách.
Rozmnožuje se obvykle ve více osluněných vodních tělesech s vegetací, často ale také i ve vodních tělesech s minimem makrofytní vegetace. Nejvhodnějším biotopem rosničky je v u nás menší rybník s bohatě vyvinutými litorálními porosty a minimálním množstvím rybí obsádky. Kromě rybníků se rozmnožuje v různých jezírkách, kalužích a tůních v polích, na loukách, lučních ladech, v lesích, lomech, kaolínkách, pískovnách, na výsypkách, na zvodnělých tankodromech, ve vodních kanálech, koupalištích, požárních nádržích, zahradních jezírkách a bazénech i sudech s vodou (Maštera et al. 2015).
Během poledních hodin a při nedostatku vláhy se rosničky ukrývají zejména pod kameny či trouchnivým dřevem. Jako místo pro zimovaní vyhledává hromady dřevní hmoty, kořenový systém stromů a keřů, nory aj.
Nejvýše byla rosnička nalezena v nadmořské výšce 2300 m v bulharském pohoří Rila. Ve střední Evropě dává přednost nižším polohám, max. do 800 m n.m..
 
                                        Tůně a rybníky s rákosinami a jinou vodní vegetací, bez ryb nebo je s nízkou rybí obsádkou, jsou vhodnými místy pro rozmnožování rosniček. Rosnička ale snese i nádrže zcela bez jakékoli vegetace, pokud tam ovšem není vysoká rybí obsádka. Foto Jaromír Maštera
.
.
Roční a denní aktivita:
.
Ve střední Evropě zimuje rosnička zelená v období od konce září/konce října do konce března. Rosničky jsou aktivní především v noci a během dne se intenzivně sluní a spí. Během dne je rosnička obvykle v blízkosti vodní plochy na širokolisté vegetaci nebo v rozsáhlých travních porostech. V horských oblastech bývají aktivní i přes den.
Nejdelší zaznamenaná migrace byla 12,6 km v Nizozemsku. Z toho vyplývá, že rosnička je velmi pohyblivý druh, schopný kolonizovat nové lokality i ve větších vzdálenostech.
.
.
Potrava:
.
Z výsledků výzkumů vyplývá, že potrava rosničky se skládá převážně z brouků, pavouků a blanokřídlého hmyzu. V letním období rosničky žerou více škvorů a dvoukřídlých. Pulci se živí řasami, vyššími rostlinami, odumřelými vodními živočichy a detritem.
.
.
Nepřátelé (predátoři):
.
Predátoři rosniček jsou hlavně ptáci v čele s puštíkem obecným, sovou pálenou, včelojedem lesním, kvakošem nočním, ťuhýkem obecným a rackem chechtavým. Pulce žere zejména dravý vodní hmyz, ale třeba také „zelení“ skokani.
.
.
Obranné chování:
.
Při ohrožení rosnička začne vypouštět obranný hlen a začne vydávat únikové zvuky. Narozdíl od jiných obojživelníků většinou aktivně neutíká.

 


 
Rozmnožování:
.
Ve střední Evropě období rozmnožování probíhá v závislosti na klimatických podmínkách od poloviny dubna do poloviny června, někdy ale až do července. Během páření samec přidržuje samici za předními končetinami, mají tedy axilární amplexus.
 
 
Samice klade 200- 1400 vajíček za sezonu. Vajíčko měří asi 1,5-2 mm v průměru a rosolovitý obal 3-4 mm. Vajíčka jsou tak nápadně menší než třeba vajíčka kuněk či skokanů. Vajíčka jsou uložena ve vodě ve formě malých shluků obsahujících nejčastěji několik desítek vajíček, max. do 100 vajíček. Shluk vajíček nabobtná ve vodě maximálně do velikosti vlašského ořechu (4 cm) a je vždy uchycen k vegetaci. Čerstvě nakladená vajíčka jsou zřetelně dvoubarvá - světle hnědá na horní straně a bílá až bělavá na spodní straně.
 
           
 
.
Popis snůšek (Maštera et al. 2015)* :
Velmi malý a měkký shluk vajíček maximálně o velikosti vlašského ořechu, často oválného nebo téměř kulovitého tvaru.
Shluky vajíček jsou přichyceny k vodní vegetaci, větvičkám nebo k různým předmětům ve vodě, obvykle snůška „obepíná“ lodyhu či větvičku kolem dokola. Snůšky jsou uloženy ve vodním tělese většinou jednotlivě.
Vajíčka jsou zprvu dvoubarevná, horní část obvykle světle hnědá, spodní většinou nápadně bílá. Oproti vajíčkům jiných druhů žab jsou vajíčka rosničky zespodu nápadně světlá, a to proto, že bílá část vajíčka plošně přesahuje tmavou. V dalším vývoji jsou pak vajíčka jednobarevná, okrová až světle hnědá. Rosolovité obaly vajíček jsou měkké a řídké a většinou propojené (slité) v jeden celek.
Průměr vajíčka 1–1,5 mm, s rosolovitým obalem 3–4 mm (Nöllert & Nöllert 1992). Počet vajíček ve snůšce se pohybuje mezi 3 a 100 ks s tím, že počty 40-100 ks ve snůšce jsou častější. Průměr snůšky je obvykle 2–4 cm.
Možnost záměny:
- zejména se snůškou kuňky obecné a menší snůškou „zelených“ skokanů
- kuňka obecná má obvykle menší počet vajíček ve snůšce (do 40), jednotlivá vajíčka kuňky jsou větší než vajíčka rosničky, u čerstvých vajíček kuňky nepřevažuje světlá část vajíčka nad tmavou
- „zelení“ skokani mají většinou snůšku nápadně větší než rosnička a vajíčka jsou typicky pravidelně dvoubarevná, hnědo-žlutavá; uchycení k vegetaci bývá u zelených skokanů většinou jen některou částí (okrajem) snůšky.
Období výskytu: obvykle od dubna do června, méně často i v březnu, červenci a srpnu; časté je kladení ve dvou i více vlnách během sezóny, v závislosti na srážkách                        
.
.
Hlasové projevy:
.
Za soumraku a v noci se ozývají hlasitým a drsně znějícím „ke-ke-ke“, které můžeme často slyšet ve sboru. Hlas jednotlivého samce se opakuje 4-6x za minutu. Samci při skřehotání leží v mělké vodě na vodní hladině, kde drží díky měkké vodní vegetaci. Individuální vzdálenost samců od sebe je 30-60 cm. Při bezvětří může být skřehotání velkého sboru rosniček slyšet až do vzdálenosti jednoho i více kilometrů. U rosniček často probíhá sexuální parasitismus – silní a hlasití samci hájí svoje teritorium a slabší samci se během toho skrytě spáří se samičkou. Krátce po půlnoci opouští většina samců vodní plochu. Ve střední Evropě můžeme slyšet volání rosniček někdy i během dne a to i mimo období rozmnožování (např. z porostů křovin koncem léta). Skřehotání rosničky dokáže vyprovokovat déšť, letící letadlo či klepání datla.
 
   Hlas rosničky zelené si můžete poslechnout zde:
 
..
 
.
Larvální vývoj, pohlavní dospělost, věk:
.
Při vykulení je pulec velký 3-5 mm. Pulci rosniček dosahují maximální velikosti cca 50 mm. V závislosti na teplotě vody a kvalitě výživy se pulec přemění po 78 (17°C) či po 50 (20°C) dnech v metamorfovaného jedince. Mladí jedinci měří 12-21 mm. Většina larev se ve střední Evropě přeměňuje od července do srpna. Samci rosniček mohou být někdy pohlavně dospělí již v prvním roce života po přezimování, ale většinou až ve druhém či třetím roce. Samice jsou většinou pohlavně zralé po druhém přezimování. Rosnička v zajetí se prokazatelně dožila věku 15 let.
 
.
 
Popis larev - pulců (Maštera et al. 2015)** :
.
Pulci s dýchacím otvorem na levém boku trupu a ploutevními lemy bez mřížkovité struktury.
Ploutevní lemy jsou u tohoto druhu velmi variabilní. V zásadě se vyskytují dva typy pulců: 1) s horním ploutevním lemem většinou velmi vysokým, dosahujícím při bočním pohledu do přední části trupu až do úrovně očí a výrazně tmavě skvrnitým (zejména v jeho zadní části); 2) s horním ploutevním lemem nižším, který nesahá až k do úrovně očí a téměř neskvrnitým, nebo jen jemně skvrnitým. Častější je podle všeho výskyt druhého typu.
Nasazení horního ploutevního lemu je na hřbetě nápadně zesílené (to se projevuje tmavší barvou). Horní ploutevní lem má v bočním pohledu obvykle nejvyšší místo v přední polovině těla. Konec ocasu je zašpičatělý.
Při pohledu shora jsou oči umístěny nápadně na okrajích trupu (zboku) a jsou nápadně velké v poměru k velikosti těla. Okraj trupu je neprůhledný. Tvar trupu je při pohledu shora obvykle ± obdélníkovitý, někdy s nápadně tupě zakončeným „čenichem“.
Řitní otvor ústí nesymetricky na pravém okraji dolního ploutevního lemu.
Pulci mají jednoduché (jednořádkové) řady retních zoubků. Obústní bradavky neobklopují celý ústní disk, vždy přítomna zřetelná místa bez bradavek.
Zubní vzorec 2/3. Ústní disk spíše trojúhelníkovitého tvaru. Druhá horní řada zoubků uprostřed s úzkým přerušením.
Zbarvení trupu zpočátku velmi tmavé, později typicky žlutozelené, okrově zelenavé až černozelené se stříbřitým či zlatavým leskem a světlým, bělavým břichem. Ploutevní lemy obvykle průhledné s výraznějším tmavým skvrněním.
Starší pulci (těsně před zahájením metamorfózy – stádia 37–39 dle Gosner 1960) mají nápadněji skvrnité ploutevní lemy a někdy i slabší duhový lesk na trupu.
Celková délka těla je do 50 mm.
Možnost záměny:
- s pulcem blatnice v jeho mladším vývojovém stádiu; pulec blatnice má spíše oválný tvar ústního disku, nápadně široké rohovité čelisti, nápadně více řad zoubků, jednolitě okrově nebo okrově hnědě zbarvený trup, ocas i ploutevní lemy, bez tmavého skvrnění; ploutevní lem zasahuje dopředu na hřbetě jen doprostřed délky trupu
Období výskytu: obvykle od května do srpna, méně často i v září 
 

 
*   Popis vajíček a snůšek platí převážně pro snůšky čerstvé, krátce po nakladení. Tuto fázi vývinu lze vymezit zjednodušeně obdobím od jejich nakladení po úplné rozrýhování vajíčka (dokud je vajíčko ještě kulovitého tvaru a není zřetelný zárodek).
.
**   Popis larev platí převážně pro vybraná vývojová stádia, v nichž jsou larvy obojživelníků dobře určitelné. Zjednodušeně lze u žab larvální stádia vymezit takto: od pulců s dobře patrnými základy zadních končetin až po pulce s dobře vyvinutými zadními končetinami (všemi prsty) a stále ještě bez plně vyvinutých a navenek viditelných předních končetin.

 


 
Ohrožení a ochrana:
.
Rosnička je druh méně náročný na kvalitu suchozemských i vodních biotopů. Dokáže se totiž rozmnožovat v různých vodních tělesech co do velikosti a vzhledu, zejména však tam, kde nejsou přítomny ryby. Uvádí se, že pulci jsou citliví na kvalitu vody v nádržích. Pro pulce téměř všech našich žab platí to, že jim vadí hlavně anorganické znečištění vody. Ukazuje se, že daleko významnějším ohrožením jsou vysoké rybí obsádky, spíše než např. množství používaných organických hnojiv – pulci rosniček (podobně jako blatnic) často u kupek hnoje v plůdkových rybnících sbírají potravu.
Tak jako pro jiné druhy je i pro rosničku v krajině důležitá přítomnost vhodných vodních ploch v dostatečném množství a ohrožením je tak jakákoli likvidace vodních ploch a plošek, nebo jejich nevhodné využívání či zanedbání péče.
Stav suchozemských biotopů není pro rosničku zcela zásadní, ale platí to co pro řadu jiných druhů - důležitá je krajinná mozaika s různým využíváním. Rosničce úplně nevadí dlouhodobá absence péče např. o mokřadní plochy, z pohledu suchozemského biotopu. Problémem je ale s tím spojený zárůst a zazemnění vodních ploch a plošek, což už je ohrožujíccí faktor.
Možnosti ochrany rosničky jsou tak jako u řady jiných druhů obojživelníků zejména ve vhodné péči o její biotopy a vytváření nových biotopů. Je třeba zejména v krajině zajišťovat (udržovat) mozaiku s částmi extenzivněji obhospodařovanými. Při péči o louky se snažit více prosazovat extenzivní pastvu před kosením, nebo alespoň někde provádět extenzivní kosení.
Je třeba do krajiny vnést (vybudovat) více menších vodních prvků. Rosničky neupřednostňují malé ani velké vodní plochy, využívají všechny včetně malých kaluží. Proto bychom v krajině měli vytvářet tůně různých velikostí. Je potřebné se snažit zajistit vhodné podmínky pro rozmnožování rosniček v rybnících – aby na nich byla snížena rybí obsádka (do 400 kg ryb/ha při výlovu) alespoň jednou za 2-3 roky. Pro rosničku, podobně jako např. pro kuňku ohnivou jsou vhodné plůdkové rybníky a ty by tedy v naší krajině měly být podporovány. Důležitá je také obnova péče o břehové porosty rybníků, které by měly být pravidelně prořezávány (dříve běžná věc) – husté břehové porosty brání vzniku litorálních porostů (málo světla, zahnívání opadu apod.). Totéž platí i pro jakékoli zarůstající mokřady, je zde potřeba pravidelně kácet.
Často se uvádí, že rosnička vyžaduje vysokou vegetaci (dřeviny) těsně u vodních ploch. Vzhledem k tomu, že jde o stromový druh žáby, rosnička nějaké dřeviny potřebuje, ale určitě nemusí být hned u vodní plochy. Postačí ji jistě i vysoká bylinná vegetace. Nejde o zásadní věc a určitě by to nemělo vést k tomu, že u obnovované tůně bude ponechána polovina břehových porostů, nebo že u rybníka nebudou káceny husté břehové porosty s odvoláním na rosničku. Rosnička se totiž úspěšně rozmnožuje např. i v tůních na tankodromech, kde chybí jakákoli vegetace.
 
Podrobněji o vhodné péči o biotopy našich obojživelníků najdete v sekcích Ochrana obojživelníků, Ohrožení obojživelníků, Biotopy obojživelníků a Jak pomoci obojživelníkům.
 
                                         Na podporu rosničky úplně postačí hloubit v krajině malé a mělké tůně, třeba i jen takto ručně. 
Foto Jaromír Maštera
.
Kategorie ohrožení a ochrany:
.
ČR:  dle Červeného seznamu 2017 = téměř ohrožený druh; dle Červeného seznamu 2003 = téměř ohrožený druh;
         současné ohrožení 2018 = zranitelný druh; zákonná ochrana (Vyhláška 395/1992 Sb.) = silně ohrožený druh
EU:  druh přílohy IV (sm. 92/43/EHS) = vyžadující přísnou ochranu

 


 
Další fotografie rosničky zelené:
.
.
.
.
Videa (Youtube):
.
           
..
.
 
.

Poznámka:

Texty na této stránce projdou ještě jazykovou úpravou. Finální podoba stránky bude k dispozici nejpozději 1.1.2020.
 
 

 
Hlavní použité zdroje:
...
AOPK ČR: Nálezová databáze ochrany přírody [online databáze]. publ. 2012 [cit. 2014-11-28], dostupné na: <http://portal.nature.cz>

Arnold E. N. & Ovenden D. (2003): Reptiles and amphibians of Europe. – Princeton field guides, Princeton & Oxford.

Maštera J., Zavadil V. & Dvořák J. (2015): Vajíčka a larvy obojživelníků České republiky.- Academia, Praha.

Nöllert A. & Nöllert C. (1992): Die Amphibien Europas. Bestimmung, Gefährdung, Schutz. – Kosmos Naturführer, Franckh-Kosmos Verlags, Stuttgart.

University of California: AmphibiaWeb [online], publ. 2000-2014 [cit. 2014-12-28], dostupné na: <http://amphibiaweb.org>

Zavadil V., Sádlo J. Vojar J. [eds.] (2011)Biotopy našich obojživelníků a jejich management. – Metodika AOPK ČR, Praha.
 

 
Podobné stránky:
.
 
 
Překlady a úpravy textů (Popis až Larvální vývoj): Aneta Mašterová
 

|  nahoru na stránku  |


Obojživelníci České republiky

obojživelníci     ochrana obojživelníků     amphibia     amphibien     management     žáby     obojživelníků     obojživelníky     čolci     mlok     ropucha     kuňka     čolek     rosnička     skokan     blatnice     tůně     tůň     mokřad     amphibians  obojživelníci     ochrana obojživelníků     amphibia     amphibien     management     žáby     obojživelníků     obojživelníky     čolci     mlok     ropucha     kuňka     čolek     rosnička     skokan     blatnice     tůně     tůň     mokřad     amphibians  obojživelníci     ochrana obojživelníků     amphibia     amphibien     management     žáby     obojživelníků     obojživelníky     čolci     mlok     ropucha     kuňka     čolek     rosnička     skokan     blatnice     tůně     tůň     mokřad     amphibians

 

TOPlist