skokan štíhlý

Rana dalmatina
 
.
Agile Frog,  Springfrosch, Grenouille agile, Skokan štíhly,
Žaba dalmatynska, Prytkaja ljaguška

 


 
Popis dospělců:
.
Jedná se o středně velkou štíhlou žábu s poměrně, dlouhým a většinou velmi ostře zakončeným čenichem. Typické jsou pro tohoto skokana velmi dlouhé nohy. Tento skokan dosahuje velikosti maximálně do 90 mm. Obvyklá velikost samců je do 65 mm a samic do 80 mm. Skokani štíhlí nemají vnější, ale pouze vnitřní rezonanční vaky (měchýře). Bubínek je zhruba stejně velký jako oko a je umístěn blízko k oku. Barva bubínku a okolí je výrazně tmavě hnědá. Zornice je horizontálně eliptického tvaru. Pata zadní nohy se natáhne přes špičku čenichu - dříve využívaný hlavní určovací znak = nepoužívat! jiné znaky jsou spolehlivé a není nutné zvířata týrat. Skokani štíhlí mají nápadně dlouhé zadní končetiny, díky čemuž dokáže skákat více než 1,5 m daleko.
Zbarvení hřbetu je jednotně světlo červenohnědé, světle hnědé, šedavé nebo okrové. Vzácně se vyskytují tmavě strakatí nebo rezaví jedinci. Zvláště nápadné má příčné pruhy na horních i dolních končetinách. Po bocích a někdy i na zádech mívá skokan štíhlý někdy drobné tmavé skvrnky. Břicho skokana štíhlého je bělavé bez tmavých skvrn, ale u některých jedinců se mohou skvrny vyskytovat na krku a na bocích břicha.
Patní mozoly na zadních končetinách jsou poměrně výrazné, ne však zcela poloměsíčité jako u skokana ostronosého, ale nápadnější než u skokana hnědého.
  
Foto: Jaromír Maštera                              Obr: z knihy Nečas, Modrý & Zavadil (1997): Czech recent and fossil Amphibians and Reptiles
.
.
Pohlavní rozdíly:
.
Samci mají trvale zduřelé palce na předních končetinách. Vnitřní rezonátor má pouze samec, proto se v době rozmnožování ozývá pouze on.
.
.
Sezónní rozdíly:
.
Během období páření jsou samci zbarveni šedým pigmentem, přední nohy mají samci silnější než samice. Mozoly na palcích samců jsou v době páření výrazně tmavé.
.
.
Možnosti záměny:
.
skokan hnědý (Rana temporaria) – je robustnější a větší; má téměř vždy tmavě skvrnité břicho, zejména samice mají nápadně tupý čenich; má odlišný hlas (mručení); patní mozoly na zadních nohách jsou velmi nízké, nenápadné; samci na jaře výrazně nemodrají, někdy jen v části hlavy (obvykle hrdlo); bubínky mají nápadně menší než oko a oddálené od očí; zbarvení horní části těla je velmi rozmanité, nejčastěji však hnědé (u samic výhradně), mají kratší zadní končetiny, díky čemuž skáčou jen krátké skoky
skokan ostronosý (Rana arvalis) – velikost obdobná s.štíhlému, také má neskvrnité břicho i ostrý čenich; má mírně odlišný hlas; patní mozoly jsou nápadné, pravidelně poloměsíčité; samci na jaře nápadně modrají a to nejen na krku, ale na celé svrchní části těla; bubínky nejsou nápadně velké a nejsou nápadně blízko k oku; zbarvení horní části těla je poměrně variabilní: šedá, šedohnědá, žlutohnědá a často též hnědá; mají kratší zadní končetiny, díky čemuž skáčou jen krátké skoky.

 


 
Rozšíření ve světě:
.
Země výskytu: Albánie, Belgie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Černá Hora, Česká republika, Dánsko, Francie, Chorvatsko, Itálie, Lucembursko, Maďarsko, Makedonie, Německo, Polsko, Rakousko, Rumunsko, Srbsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Řecko, Turecko, Ukrajina, Velká Británie.
 
                                                                                                                                 Zdroj: AmphibiaWeb
.
.

 
Rozšíření v České republice:
.
Česká republika leží na severní hranici celkového areálu skokana štíhlého. U nás se tento druh vyskytuje především v teplejších oblastech v nižších polohách, většinou max. do 500 m n.m. Zaznamenán však byl údajně i v Krušných horách ve výšce 820 m n.m. (Dobroruka & Daniel 1953). V nížinách je tento druh místy hojnější a výskyt zde můžeme hodnotit téměř i jako plošný. Jinde však nepatří mezi početné druhy, výskyt je spíše ostrůvkovitý  a obsazená mapovací pole často znamenají jen jednotlivé lokality nebo několik málo lokalit výskytu.
 

     Zdroj: AOPK ČR. Nálezová databáze ochrany přírody (citace viz níže).

 

 
Obývané biotopy (prostředí):
.
Tento skokan obývá zejména světlé sušší listnaté lesy. V Dánsku a ojediněle v Německu se vyskytuje i v bukových lesích a v některých částech Švýcarska obývá dubové lesy. Často se vyskytuje v i březových hájcích. Je pro něj důležitá velká vrstva hrabanky v lesích. Podél řek dává přednost tvrdému luhu složeného z habru, dubu letního, jasanu a jilmu. Není vázán na stanoviště s vysokou mírou hladiny spodní vody na rozdíl od skokana ostronosého a hnědého.
K rozmnožování využívá poměrně širokou škálu vodních ploch. Rozmnožuje se v různě velkých vodních tělesech, většinou s přítomností vodní vegetace nebo jiného přírodního materiálu. Nejčastějším biotopem v ČR je menší rybník či větší tůň s litorálními porosty a minimálním množstvím rybí obsádky. Kromě rybníků se rozmnožuje též v jezírkách a tůních v lomech, pískovnách a jiných těžebních jámách, dále pak na výsypkách, ve slepých říčních ramenech, ve vodních kanálech, v přírodě bližších koupalištích, zatopených hlubších příkopech, v zátokách přehrad a jiných vodních nádržích (Maštera et al. 2015).
Mimo období rozmnožování se skokan štíhlý drží v bylinném patře listnatých lesů, v menší míře také na loukách a lesních mýtinách. Skokan štíhlý zimuje nejčastěji na souši (díry, nory, hromady materiálu aj.), ale občas může zimovat i ve vodě.
Skokan štíhlý je typicky druhem nižších nadmořských výšek, ale údajně v Alpách vystupuje až do výšky 1 720 m n.m. (Nöllert & Nöllert 1992). Tento skokan se na rozdíl od ostatních „hnědých“ skokanů moc nevyskytuje v blízkosti člověka a v lidských sídlech.
 
                                             Mělká nivní tůň (staré rameno řeky) zarůstající  vegetací je ideálním prostředím pro rozmnožování skokanů štíhlých.  Foto Jaromír Maštera
.
.
Roční a denní aktivita:
.
Skokani štíhlí přezimují ve střední Evropě od září-října až do ledna-února. Jarní migrace probíhá mnohem častěji během dne než je tomu u ostatních evropských „hnědých“ skokanů. K tomuto jevu dochází pravděpodobně z důvodu nízkých teplot během jarních nocí.
V období páření jsou aktivní během dne, ale mimo tuto dobu jsou aktivní hlavně ve večerních a nočních hodinách.
.
.
Potrava:
.
Výzkum na Ukrajině prokázal, že potravu skokanů štíhlých tvoří: z 21% mandelinky, z 18% potápníci, z 26% ostatní brouci, z 13% vosy, z 10% pavouci, z 3% žížaly a suchozemští plži. Zbytek tvoří další drobní bezobratlí. Pulci se živí řasami, vyššími rostlinami, odumřelými vodními živočichy, drobnými bezobratlými a detritem.
.
.
Nepřátelé (predátoři):
.
Skokan štíhlý byl prokázán v potravě výra velkého a sovy pálené. Jejich predátory jsou pravděpodobně i jiné druhy ptáků (volavky, čápi), hadi a také savci (vydra, norek aj.).
.
.
Obranné chování:
.
Tento skokan uniká několika velkými a dlouhými skoky (vysokými až 1 m) a pak se přitiskne nehybně k zemi. V případě kontaktu občas reaguje podobně jako skokan ostronosý – snaží se zmizet pod vodní hladinu do husté vodní vegetace. Larvy jsou velmi plaché a většinou zběsile unikají do hlubší vody.

 


 
Rozmnožování:
.
Skokan štíhlý migruje na jaře jako první ze všech evropských druhů žab. Za příznivého počasí již na konci ledna / začátku února, někdy však může migrace trvat až do konce dubna. Migrace na letní stanoviště se uskutečňuje od konce března do konce května. Skokan štíhlý má poněkud delší období rozmnožování než např. skokan hnědý.
Samci tohoto druhu jsou připraveni k páření ihned po příchodu na vhodné místo rozmnožování. Samci uchopují samice v axilárním amplexu (za předními končetinami).
 
 
Samice klade obvykle snůšku velkou 300 - 1000 vajíček (údajně až 1800 ks - Nöllert & Nöllert 1992). Tato snůška je vždy charakteristicky uchycena k vegetaci, větvím či jiným předmětům. Snůšky se nacházejí v hloubce 5 - 40 cm pod hladinou. Ke konci zárodečného období se snůška zvedne k hladině a často je pokryta nánosem řas. Na svrchní straně jsou vajíčka tmavohnědá a na spodním pólu mají ostře ohraničenou světlou skvrnu. Vajíčka měří v průměru 1,5 až 2,1 mm, rosolovitý obal je o průměru 9-12 mm. Asi po třech týdnech je zcela dokončen embryonální vývoj.
 
.
.
Hlasové projevy:
.
Jde o relativně tichý a jemný hlas, který trvá 12 sekund, volání je vytvářeno po 4-6 sekundách. Hlas zní jako velmi rychlé kvokání slepice: „kvokvokvokvokvokvokvok….“.
Na začátku období rozmnožování ho můžeme slyšet především z vody. Ve střední Evropě můžeme za teplých slunných dnů slyšet sbory těchto skokanů většinou během března.
Samci při hlasovém projevu leží v mělké vodě nebo splývají na hladině. Obvykle tyto námluvy trvají pouze několik dní a během sezony můžeme slyšet jednotlivé samce z nichž se většina ozývá pod vodou.
 
   Hlas skokana štíhlého si můžete poslechnout zde:
 
.
 
.
Larvální vývoj, pohlavní dospělost, věk:
.
Larvy po vykulení měří 8 - 10 mm. V průběhu svého vývoje dosáhnou velikosti až 60 mm. Hromadný tah mladých metamorfovaných jedinců z vody probíhá ve střední Evropě v druhé polovině června. Nově metamorfovaní jedinci jsou velcí 12-20 mm. Po druhém nebo třetím přezimování pohlavně dospívají. Skokan štíhlý se dožívá prokazatelně 10 let.
 
.
 

 
Ohrožení a ochrana:
.
Skokan štíhlý je spíše méně náročný na kvalitu vodních i suchozemských biotopů. K rozmnožování vyžaduje vodní plochy s dostatečným rozsahem litoráních porostů, ať už jde o malé tůně, nebo o velké rybníky. Zásadní je pro něj nižší rybí obsádka, nebo tak husté litorální porosty, kterými ryby neproniknou a neohrozí vývojová stádia (zejména pulce). V současné krajině je velkým problémem pro skokana štíhlého (podobně jako u jiných obojživelníků) zejména výše rybích obsádek v rybnících, které vyžerou všechnu potravu a zlikvidují veškeré vodní rostliny. A důležitý je také nedostatek menších vodních ploch v krajině a zánik stávajících.
Skokan štíhlý narozdíl od jiných druhů (např. kuňky ohnivé či blatnice) snese zarostlejší suchozemské biotopy s občasnou péčí. Často se vyskytuje v listnatých nížinných lesích, kde soustavná péče není vůbec potřeba. Není tedy nutné na jeho podporu pravidelně kosit rašelinné či jiné louky, naopak postačí kosení jednou za 3-4 roky. Tak jako u jiných druhů je ale pro něj důležitá krajinná mozaika se zastoupením různých biotopů.
Skokan štíhlý preferuje větší vodní plochy, ale úspěšně se rozmnoží i v tůních o velikosti 20-30 m2. Z tohoto můžeme vycházet při aktivitách na ochranu a podporu tohoto druhu. Pro skokany štíhlé má smysl budovat i menší tůně, lépe však větší, 100 m2 a víc. Důležitý je jako u ostatních našich obojživelníků, rozsah mělčin v tůni (min. čtvrtina plochy, lépe více), plné oslunění tůně není zcela žádoucí. Skokani šíhlí pravděpodobně neobsadí hned čerstvě vybudovanou tůň, ale až v dalších letech kdy trochu zaroste vegetací.
S ohledem na ochranu skokana štíhlého je nutné změnit stávající trend v hospodaření na většině vodních ploch. Tak jako u jiných obojživelníků není potřeba mít v rybníku každoročně sníženou obsádku, ale postačí aby zde byla snížena rybí obsádka (do 400 kg ryb/ha při výlovu) alespoň jednou za 2-3 roky. Důležitá je také obnova péče o břehové porosty rybníků, které by měly být pravidelně prořezávány (dříve běžná věc) – husté břehové porosty brání vzniku litorálních porostů (málo světla, zahnívání opadu apod.). Obdobně to platí i pro jakékoli zarůstající mokřady, je zde potřeba pravidelně nebo alespoň občas kácet.
 
Podrobněji o vhodné péči o biotopy našich obojživelníků najdete v sekcích Ochrana obojživelníků, Ohrožení obojživelníků, Biotopy obojživelníků a Jak pomoci obojživelníkům.
 
                                       K rozmnožování stačí skokanům štíhlým i takováto menší tůň, kterou lze poměrně snadno vybudovat ručně. Vhodnější jsou však plošně větší tůně (nad 100 m2). Neméně důležitá je i alespoň občasná péče o navazující suchozemské biotopy (kosení, prořezávky).  Foto Jaromír Maštera
.
Kategorie ohrožení a ochrany:
.
ČR:  dle Červeného seznamu 2003 = téměř ohrožený druh; reálné ohrožení 2014 = téměř ohrožený druh;
zákonná ochrana (Vyhláška 395/1992 Sb.) = silně ohrožený druh
EU:  druh přílohy IV (sm. 92/43/EHS) = vyžadující přísnou ochranu
 

 
Další fotografie skokana štíhlého:
.
.
.
.
.
Videa (Youtube):
.
           
..
.
.
Informační letáky:
.
  
.
.
.

Poznámka:

Texty na této stránce projdou ještě jazykovou úpravou a budou dále doplňovány. Finální podoba stránky bude k dispozici 1.1.2018.
 
 

 
Hlavní použité zdroje:
...
AOPK ČR: Nálezová databáze ochrany přírody [online databáze]. publ. 2012 [cit. 2015-05-16], dostupné na: <http://portal.nature.cz>

Arnold E. N. & Ovenden D. (2003): Reptiles and amphibians of Europe. – Princeton field guides, Princeton & Oxford.

Dobroruka L. & Daniel M. (1953): Skokan štíhlý (Rana dalmatina Bon.) v Krušných horách. Čas. Nár. muz., odd. přír., Praha, 122: 103.

Maštera J., Zavadil V. & Dvořák J. (2015): Vajíčka a larvy obojživelníků České republiky.- Academia, Praha.

Nöllert A. & Nöllert C. (1992): Die Amphibien Europas. Bestimmung, Gefährdung, Schutz. – Kosmos Naturführer, Franckh-Kosmos Verlags, Stuttgart.

University of California: AmphibiaWeb [online], publ. 2000-2015 [cit. 2015-05-17], dostupné na: <http://amphibiaweb.org>
 

 
Podobné stránky:
.
 
 
Překlady a úpravy textů (Popis až Larvální vývoj): Aneta Mašterová
 

|  nahoru na stránku  |


Obojživelníci České republiky

obojživelníci     ochrana obojživelníků     amphibia     amphibien     management     žáby     obojživelníků     obojživelníky     čolci     mlok     ropucha     kuňka     čolek     rosnička     skokan     blatnice     tůně     tůň     mokřad     amphibians  obojživelníci     ochrana obojživelníků     amphibia     amphibien     management     žáby     obojživelníků     obojživelníky     čolci     mlok     ropucha     kuňka     čolek     rosnička     skokan     blatnice     tůně     tůň     mokřad     amphibians  obojživelníci     ochrana obojživelníků     amphibia     amphibien     management     žáby     obojživelníků     obojživelníky     čolci     mlok     ropucha     kuňka     čolek     rosnička     skokan     blatnice     tůně     tůň     mokřad     amphibians

 

TOPlist